Sdílení Google kalendáře pomocí iCal – chybějící Soukromá adresa iCal

Výborný e-mailový klient Mozilla Thunderbird má od verze 38 integrovaný doplněk Lightning, díky kterému, je jeho součástí i kalendář s podporou mnoha užitečných funkcí.

Krom vytváření místních kalendářů lze do Thunderbirdu přidat (přihlásit) i vzdálený kalendář a to i Google kalendář.

Propojení Google kalendáře s Thunderbirdem

Chcete-li propojit svůj Google kalendář s Thunderbirdem, budete potřebovat Soukromou adresu Google kalendáře. Tu získáte tak, že si otevřete Google kalendář a v levé části, se seznamem vytvořených kalendářů, kliknete na malou šipku u názvu toho kalendáře, který chcete do Thunderbirdu přidat a vyberete možnost Nastavení kalendáře.

Na stránce která se vám načte, byste měli vidět sekci Soukromá adresa. Pokud tam tuto sekci nevidíte, řešení najdete níže v tomto článku. V této sekci (v sekci Adresa kalendáře NE) klikněte na zelenou ikonku ICAL a zkopírujte si do schránky adresu, která vám vyskočí.

Dále stačí v Thunderbirdu přejít do sekce kalendáře a v levém sloupci se seznamem kalendářů kliknout pravým tlačítkem myši a vybrat možnost Nový kalendář. Dále vyberte možnost V síti a po potvrzení okna, vyberte možnost iCalendar (ICS). Do pole adresa vložte adresu, kterou jste získali v Google kalendáři. Hotovo.

Chybějící soukromá adresa

Pokud v Google kalendáři sekci se Soukromou adresou nevidíte, je potřeba ji povolit. Tuto možnost najdete v nastavení Google Apps ve správě domény.

Nemáte-li práva se přihlásit jako správce domény, budete muset o úpravu požádat někoho, kdo tato práva má.

Jako správce přejděte do správy domény (po přihlášení jako správce, najdete vpravo nahoře pod ikonou jakési tabulky ikonu Správa) a tam přejděte do nastavení Google Apps (opět vpravo nahoře pod ikonou se třemi tečkami – odkaz Nastavení). Poté klikněte v sekci Nastavení vašich aplikací -> Kalendář na odkaz Nová administrátorská konzole (tento krok časem asi odpadne). V konzole, v sekci Nastavení sdílení, vyberte položku Sdílet všechny informace a umožnit správu kalendářů a změnu uložte.

Od teď (resp. od příštího přihlášení) by měli mít všichni uživatelé domény v kalendáři sekci Soukromá adresa.

Reklamace pevného disku Western Digital v Německu

hdd_wd

Před časem mě můj NAS box Synology DS710+ upozornil, že jeden z disků (Western Digital (dále jen WD) model WD2003FYYS-02W0B0) má vadné sektory. Disk byl stále v pětileté záruce, takže jsem kontaktoval prodejce, že bych disk rád vyměnil. Ten mě však informoval, že svůj disk musím reklamovat přímo u výrobce – tedy ve Western Digital.

Po krátkém zjišťování jsem zjistil, že budu muset disk skutečně reklamovat u výrobce, který má ale sídlo v Německu. Dále jsem zjistil, že tento problém neřeším jako první, ale už více lidí se na reklamaci WD disků na internetu informovalo.

Informace existují

Bohužel až PO vyřešení své reklamace jsem našel službu externireklamace.cz, která by měla s reklamací pomoci (vyřešit za vás). Sice už při letmém prohlédnutí webu jsem narážel na drobné nevýhody této služby (před mým postupem), ale je možné, že výhod je více. Takže pokud potřebujete reklamovat nějaký hardware touto službou podporovaný, můžete zkusit i ji. Pokud se rozhodnete službu vyzkoušet, budu rád, když v komentářích napíšete své zkušenosti.

Dále jsem našel i sérii článků, popisující můj případ reklamace:

Články jsem bohužel našel rovněž až PO vyřešení reklamace své, takže jsem to celé nečetl, ale co jsem letmo viděl, tak zkušenosti má autor článků podobné jako já, až na odeslání balíku do Německa, které jsem myslím vyřešil lépe.

Přesto tu popíši i svůj případ – třeba to někomu pomůže…

Jak doručit disk do Německa?

To byl největší problém. Balík by se dal poslat Českou poštou, ale podle elektronické kalkulačky by zásilka včetně pojištění stála cca 550,- Kč. Na internetu jsem sice našel zmínky, že to lidi stálo kolem 200,- Kč, ale „zkoušet“ se mi to nechtělo. Museli by mi to evidovat ne jako balík, ale jako psaní a ještě k tomu bez pojištění.

Cena mi přišla dost vysoká, takže jsem doufal, že cena nějaké jiné zásilkové služby typu DPD, PPL, DHL atd. bude lepší. Nebyla – ceny se různí, ale nic výrazně výhodnějšího jsem nenašel.

Při hledání jsem ale narazil i na službu zaslat.cz, která mi na první pohled díky přehlednému a jednoduchému webu padla do oka.

Jak to funguje? Maximálně jednoduše 😉 Vyplníte informace o místu vyzvednutí (můj domov), místu doručení (WD v Německu), pár informací o balíku (rozměry, hmotnost a pojištění) a po odeslání formuláře vám web vyplivne datum doručení a cenu a co je hlavní, dobrou cenu! Pokud s datem doručení a cenou souhlasíte, stačí objednávku potvrdit, zaplatit převodem (asi to jde i hotově, ale v době kdy jsem službu potřeboval já, tam byla (prý z technických důvodů) možnost pouze převodem). Služba zaslat.cz samotnou dopravu neřeší, pouze vám zajistí přepravu pomocí jiné služby (v mém případě GLS).

A jak je to s trasování zásilky? Dobře – na webu můžete sledovat jak je doručení daleko. A jak je to s pojištěním? Taky dobře – každý balík má pojištění do 6.000,- Kč v ceně a tam jsem se (ač docela těsně) vlezl i já. A kolik to tedy celé stálo? 249,- Kč. Možná se to dá sehnat i levněji, ale mě tato cena přišla dostatečně nízká na to, abych dál neztrácel čas hledáním jiných služeb.

Jak to celé probíhalo?

Web podpory firmy Western Digital je v češtině a je poměrně přehledný, takže vytvoření žádosti o reklamaci nebyl problém.

Jestli je váš disk skutečně v záruce, tak je potřeba se nejdříve na webu podpory zaregistrovat. Poté si zaregistrujte svůj produkt / disk a pak můžete jít na vytvoření RMA, což není nic jiného než žádost o reklamaci. Na detailu stránky RMA pak můžete vidět postup reklamace.

Po vytvoření RMA vložte disk do antistatického sáčku (ten, ve kterém disk dostanete v obchodě) a KVALITNĚ disk zabalte do dostatečně vyplněné (např. bublinkovou fólií) pevné kartonové krabice. Co by v balíku mělo být a jak by měl a neměl být zabalen najdete v premaileru, který vám po vytvoření RMA přijde e-mailem.

Jak budete mít balík hotový, vytiskněte si RMA štítek, na který najdete odkaz také v premaileru. Můžete si nadepsat adresy odesilatele a příjemce sami a pak jen vytisknout 3x malou verzi RMA štítku NEBO vytisknout velkou verzi RMA štítku i s adresami a k tomu ještě dvě malé verze RMA štítku a ty nalepit na další dvě strany balíku (to jsem udělal já). RMA štítek musí být nalepen na třech stranách krabice! Hotovo – je čas balík odeslat…

V pátek 21. 11. jsem se tedy rozhodl službu zaslat.cz zkusit a vytvořil objednávku. Po zaplacení 249,- Kč převodem jsem čekal na úterý 25. 11., kdy si měl pro balík přijet kurýr. Toho dne dopoledne se u mě skutečně zastavil kurýr a to od společnosti GLS. Vysvětlil jsem mu, že krabici potřebuji polepenou tak jak je (3x RMA štítek). S požadavkem neměl problém, svůj štítek nalepil na spodní stranu balíku, dostal jsem potvrzení o převzetí a za dvě minuty zmizel v mlze :)

Balík měl do Německa dorazit ve čtvrtek a to se také stalo. Ve čtvrtek jsem viděl na webu zaslat.cz stav „doručeno“.

Poté začalo čekání, než se na webu WD u mé RMA objevila informace, že byl balík přijat. To se stalo až 3. 12. Den na to už jsem u RMA viděl, že mi WD zasílá nový disk. Nešlo o stejný typ, ale o novější SATA III verzi toho mého – nic, co by mi vadilo :)

Doručení ke mně domů trvalo 2x tak dlouho jak cesta tam, ale nakonec se povedlo. Doručení proběhlo službou UPS. V pátek jsem na webu UPS viděl, že můj balík evidují. V pondělí jsem viděl pohyb v rámci Německa a v úterý v rámci ČR. Ve středu balík dorazil (bydlím na jižní Moravě, takže tam byl asi den navíc). Zabalen byl jednoduše, ale dostatečně. Disk už v RAIDu sviští se svým novým kamarádem v mém Synology :)

Závěr a harmonogram celé reklamace

Celá reklamace trvala od OBJEDNÁNÍ odeslání vadného disku do přijetí nového disku celkem 19 dnů (13 pracovních). Veškeré náklady jsou pouze těch 249,- Kč za doručení balíku do Německa. Zpět do ČR to šlo z kapsy Western Digital.

Sice je to asi standard, ale co mě trošku mrzí je to, že na nový disk jsem nedostal novou pětiletou nebo alespoň dvouletou záruční lhůtu. Konec záruky nového disku se rovná konci záruky starého disku. Takže pokud se disk třeba za rok úplně poškodí, budu litovat, že jsem starý reklamoval, protože ten alespoň fungoval (měl pouze vadné sektory).

Pro přehlednost ještě uvádím celkový harmonogram celé reklamace:

  • pátek 21. 11. vytvoření objednávky (zaslat.cz)
  • úterý 25. 11. vyzvednutí balíku (GLS)
  • čtvrtek 27. 11. doručení příjemci
  • středa 3. 12. přijetí disku (dle RMA)
  • čtvrtek 4. 12. odeslání nového disku (dle RMA)
  • pátek 5. 12. převzetí zásilky (UPS)
  • pondělí 8. 12. pohyb balíku v rámci Německa
  • úterý 9. 12. pohyb balíku v rámci ČR
  • středa 10. 12. doručení balíku

Máte-li podobné nebo naopak rozdílné zkušenosti nebo máte-li tipy na další zásilkové služby popř. na co si dát pozor, budu rád za vaše komentáře 😉

Systém pro správu verzí GIT na Synology DSM

geticon.cgi

Od doby, co vlastním Synology server (dříve DS207+, nyní DS710+), jsem na něm chtěl mít verzovací systém. Dříve Subversion, později GIT.

Dříve jsem našel na Internetu návody, jak na své DS207 Subversion zprovoznit, ale byl to docela drsný zásah do systému a ne každý by to zvládl nebo si do toho troufl. Navíc šlo o neoficiální cestu a případnou škodu bych nemohl samozřejmě reklamovat. Jednou jsem si dokonce svůj nynější DS 710+ skutečně znefunkčnil a od podpory, která mi s problémem pomohla, jsem dostal „vynadáno“, že tam byl neoficiální software (čímž určitě mysleli SVN).
Od té doby jsem raději takovéto metody instalace nepraktikoval 😀

Nyní ale můžete verzovací systémy GIT a Subversion najít v Centru balíčků přímo v Synology DSM. Systémy sice můžete jedním klikem nainstalovat, ale ne zprovoznit. Pro zprovoznění resp. vytvoření repozitáře bohužel není žádné GUI, takže budete muset sáhnout po SSH. Já jsem si na svůj DS710+ právě úspěšně doinstaloval GIT, tak si dovolím bodově popsat jak na to. SVN jsem nezkoušel, ale je možné, že postup bude podobný.

Jak na to

Otevřete si DSM svého Synology a spusťte Centrum balíčků. Tam najděte položku GIT Server a tu nainstalujte.

Pomocí okna Ovládací panel > Sdílená složka si vytvořte novou složku. Jestli chcete kořenovou složku pro více repozitářů nebo složku jednoho repozitáře už je na vás. Já jsem si vytvořil složku jediného repozitáře (víc jich potřebovat nebudu). V mém případě je to složka git. Zvolte si nastavení složky, jaké vám vyhovuje (já jsem si ji např. skryl v části Místa v síti a zakázal funkci koše).

Pokud nemáte vytvořeného uživatele, se kterým se budete chtít do repozitáře připojovat, učiňte tak v části Ovládací panel -> Uživatel. Do adresáře, který jste si v předchozím kroku vytvořili, novému uživateli nemusíte povolovat přístup. Já jsem uživatele nezakládal, protože chci používat svůj účet, který používám k připojení k Synology serveru.
Nyní spusťte dříve nainstalovaný balíček Git Server a tam vyberte ty uživatele, kterým chcete přístup do systému GIT povolit.

Pokud nemáte povolen přístup k serveru přes SSH, povolte jej: Ovládací panel -> Terminál -> Povolit službu SSH.

Nyní jdeme vytvořit repozitář. K tomu se ale budeme muset připojit k serveru pomocí SSH a to s administrátorským účtem. Učiňte tak (pokud jste na Windows, použijte třeba Putty). Po přihlášení přejděte do dříve vytvořeného adresáře. V mém případě:

cd /volume1/git

pokud chcete vytvořit více repozitářů, můžete si tu vytvořit podadresářů kolik chcete, např:

mkdir repo1

Nyní si v každém adresáři (tedy: cd repo1), kde chcete mít repozitář spusťte příkaz pro inicializaci repozitáře a nastavení práv:

git --bare init
chmod -R g+ws *
chgrp -R users *

A to je vše! :) Teď máte vytvořen repozitář (nebo repozitáře), ke kterému se můžete připojovat pomocí vybraných uživatelů. U klienta nastavte pro synchronizaci následující formát adresy:

ssh://{uzivatel}@{IP_serveru_nebo_hostname}/{absolutni_cesta_do_repozitare}

Já jsem si navíc do rootu vytvořil symlink git, který ukazuje na můj repozitář /volume1/git/

ln -s /volume1/git/ git

Takže místo adresy ssh://lukas@mujsyno.cz/volume1/git mohu použít adresu ssh://lukas@mujsyno.cz/git 😉

Při pokusu naklonování u klienta budete vyzváni k zadání hesla uživatele. Pokud chcete GIT provozovat na Windows, určitě doporučuji GIT pro Windows v kombinaci s Tortoise GIT.

Snad se vám podařilo dle mého návodu repozitář nebo repozitáře vytvořit. Pokud ne, můžete mi napsat v komentářích a pokusím se pomoci.

Obnovení Facebook cache, náhled odkazu pro Facebook a Google

facebook-share

Při vývoji webu často potřebuji vědět, jak bude daná stránka nového webu vypadat, pokud ji nasdílím na Facebooku. Nejjednodušším řešením je samozřejmě vložit požadovaný odkaz do textového pole určeného k založení nového postu na Facebooku a počkat, než si Facebook načte data a náhled zobrazí. Tato varianta je sice skutečně nejjednodušší, ovšem jen na jedno použití.

K urychlení načítání informací o nějakém odkazu používá Facebook cache. To funguje tak, že pokud někdo vloží do postu na Facebooku odkaz, Facebook se podívá, jestli už informace o odkazu (titulek, popis a náhledový obrázek) nemá uložen ve své interní cache a pokud ano, použije tato data pro zobrazení náhledu. Pokud potřebná data nemá, zjistí si je přímo z uvedeného odkazu a zároveň si je do té cache uloží, aby je mohl použít příště.

Z výše uvedeného faktu plyne, že pokud si vytvořím na Facebooku náhled, poté na webu udělám nějaké změny (např. pozměním popis stránky) a půjdu opět zkusit jak vypadá náhled, načtou se mi stará data a poslední změnu v náhledu neuvidím.

Z tohoto problému vás může dostat Object Debugger. Pokud po provedené změně vložíte odkaz na stránku do tohoto nástroje, můžete si zkontrolovat jaká data stránka obsahuje a hlavně tento nástroj obnoví cache Facebooku, takže při příštím vytvoření náhledu, už obsahuje aktuální data. Tento krok je samozřejmě nutné udělat po každé změně, která může náhled ovlivnit.

Podobný nástroj vlastní i Google. Jde o Google Structured Data Testing Tool, který rovnou vytváří i vlastní náhled toho, jak bude vypadat web ve výsledcích vyhledávání.

Pozn.: Jakou má životnost cache Facebooku a Googlu bohužel netuším.

Redirect Checker, kontrola přesměrování URL adres

Redirect Checker, logo.

Služba Redirect Checker slouží ke kontrole přesměrování URL adres. Je určena spíše pokročilejším uživatelům Internetu nebo vývojářům software, ale využít ji může i běžný uživatel. K čemu je to tedy dobré?

  • Dostanete od někoho URL z nějakého zkracovače adres nebo jinak „podezřelou“ adresu a chcete před navštívením odkazu zjistit, kam směřuje.
  • Potřebujete zjistit, jestli adresa kterou máte, je koncová nebo po jejím navštívení dojde k přesměrování na jinou adresu (třeba i např. seznam.cz -> www.seznam.cz). Proč např. na svém webu uvádět odkazy s přesměrováním, když můžete uvádět odkazy cílové (navštívení koncové adresy je samozřejmě rychlejší).
  • Jste programátor nebo pokročilejší uživatel Internetu a chcete z nějakého důvodu zjistit jakou HTTP odpověď nějaká adresa vrací (např. vámi naprogramovaná aplikace).
  • Jste autorem nějaké webové aplikace nebo programu, do kterého uživatelé vkládají nějaké URL adresy a chcete mít jistotu, že např. adresa existuje / vrací správnou HTTP hlavičku (HTTP/1.1 200 OK) nebo zkrátka potřebujete získat cílovou adresu.
  • Podobných využití by se dalo najít více, ale myslím, že takto by to mohlo stačit :)

Pokud vás napadá, že taková služba už asi bude existovat, tak máte pravdu. Podobné služby existují a není jich málo. Každá z těch, které jsem našel, však měla nějakou vadu na kráse. Jedna kontrolovala jen jedno přesměrování, druhá neuměla rozpoznat meta-refresh, další vypadala dobře, ale nebylo možné ji použít jinak než ručně a nevracela nic než koncovou URL atp.

Redirect Checker nabízí tyto možnosti:

  • Sleduje celou cestu až ke koncové URL
  • Podporuje meta-refresh element
  • Podporuje IDN (tedy adresy se speciálními znaky jako např.: http://háčkyčárky.cz)
  • Umožňuje uživateli pozměnit výchozí nastavení. Například změna jména User-Agenta, ignorování meta tagu refresh, omezení kontroly na určitý počet přesměrování atp.
  • Nevrací pouze koncovou URL adresu, ale poměrně detailní informace o celé cestě přesměrování včetně HTTP hlaviček a curl_getinfo() dat.
  • Tato data může vracet krom přehledného webového prostředí i v různých formátech (momentálně to je JSON formát, serializované PHP pole a XML dokument).
  • Krom ruční kontroly nabízí i API URL, vracející potřebná data pro použití ve vašich programech. K vygenerování API URL je k dispozici webové rozhraní, kde si můžete potřebná nastavení „naklikat“.

Služba má samozřejmě i pár stinných stránek. Není na výkonném serveru, takže odezva může při vytížení serveru trvat déle. Není nijak duplikovaná, takže při pádu serveru bude služba nedostupná. Navíc je to „novorozeně“, takže nepochybně obsahuje nějaké skryté chyby, které se budu snažit v následujících týdnech odhalit.
V plánu je několik dalších vylepšení, které zatím nebudu prozrazovat. To je ale v plánu až bude služba pořádně odladěna.

Koho Redirect Checker zaujal, může jeho vývoj sledovat formou luštění otřesné angličtiny na těchto sociálních sítích:

Službu jsem udělal pro své potřeby, ale je v ní dost úsilí, takže budu rád, když ji využije i kdokoli jiný. Proto vás prosím o pomoc s šířením povědomí, že tato služba existuje. Každý lajk, Google +1, Tweet a sdílení na kterékoli sociální síti mi pomůže a potěší. Děkuji.

Máte-li tipy na vylepšení nebo nálezy chyb, můžete mi je psát do komentářů k tomuto článku, na výše uvedenou Facebook stránku nebo na mail, který najdete na adrese služby v zápatí.

Pozn.: Ptáte-li se, jestli bude tato služba zpoplatněna, tak nevím, ale určitě ne její ruční použití. V nejhorším případě využití přes API a to jen v případě silného vytížení serveru (např. aby si služba vydělala na lepší „železo“).

nVidia adresář Installer2

nvidia_logo

Tento článek je určen pro majitele grafických karet nVidia, kteří ať už pravidelně nebo nepravidelně, aktualizují ovladače ke svým grafickým kartám.

Když jsem jednou sondoval, kolik místa mi jaký adresář na mém systémovém disku zabírá, narazil jsem na jeden podezřelý adresář, který je umístěn zde:

C:\Program Files\NVIDIA Corporation\Installer2

Tento adresář obsahoval spoustu souborů a dalších adresářů, které se tvářili jako různé instalace nVidia software. Co mě ale znepokojovalo, byla velikost tohoto adresáře. Tento adresář mi kradl asi 2GiB prostoru na disku.

Po krátkém zkoumání, pátrání a testování jsem zjistil, že společnost nVidia plýtvá místem pevných disků svých zákazníků víc, než se na první pohled jeví. Adresář totiž obsahuje nedůležité instalace ovladačů.

Správná instalace každého software by měla probíhat asi tak, že po spuštění instalačního souboru se dekomprimují instalační soubory do systémového dočasného adresáře (temp) nebo do místa instalace software. Poté proběhne instalace software na cílové místo a následně smazání dekomprimovaných instalačních souborů. Po takovémto instalačním procesu tedy na disku zůstane jen instalační soubor a nainstalovaný software.

Společnost nVidia na to jde trošku jinak. Po spuštění staženého souboru se vás zeptá, kam chcete instalaci rozbalit. To je první chyba, protože neznalý člověk může vybrat třeba C:\Program Files\nVidia (ve výchozím stavu se vám instalace rozbalí do adresáře C:\nVidia\). Poté se automaticky (aspoň že tak) spustí instalace ovladačů. V průběhu instalace se ale vytvářejí další soubory v našem adresáři C:\Program Files\NVIDIA Corporation\Installer2. Po dokončení instalace se prostě jen ukončí instalátor a jak dekomprimovaná instalace (C:\nVidia\), tak kopie této instalace a pomocné soubory (C:\Program Files\NVIDIA Corporation\Installer2), zůstanou tam kde jsou. Toto se opakuje pro každou aktualizaci ovladačů a navíc se pro každou aktualizaci vytváří nové a nové soubory a to na obou místech. Neznalý člověk proto může za pár měsíců přijít o mnoho gigabytů prostoru na pevném disku a to úplně zbytečně.

Z výše uvedeného tedy plyne, že doporučuji instalaci rozbalovat třeba někde na plochu do složky „nVidia“ abyste ji měli na očích a po dokončení aktualizace ovladačů složku smazali. Doporučuji i kontrolovat velikost adresáře C:\Program Files\NVIDIA Corporation\Installer2 a nebo rovnou její obsah po každé instalaci ovladačů mazat (já nemažu celou složku, ale raději jen její obsah).

Já jsem živým důkazem toho, že soubory v tomto adresáři jsou zbytečné a můžete je tedy smazat. Nenesu ale zodpovědnost za jakoukoli škodu, kterou si na PC způsobíte. Pokud máte strach nebo nevíte jak na smazání, tak to raději nedělejte a odinstalujte nějaký nepotřebný software.

For English-speaking readers:
Directory C:\Program Files\NVIDIA Corporation\Installer2 is unnecessary, you can delete.

Stížnost na CitiBank v brněnském Campus Square

Seznámení s problémem

Velmi často nakupuji v brněnském Campus Squere v Novém Lískovci a před nějakou dobou u vchodu přibyl malý stánek s kopírkou na stole a jedním až dvěma pracovníky. Ze začátku tam byla jedna paní, která si mě hned odchytla (ne moc ideálně – místo „Mohu vám nabídnout..“ to bylo něco jako „Já si Vás na chvilku zastavím„) a poměrně příjemným způsobem začala popisovat vlastnosti jakési platební karty od společnosti CitiBank.

Toto se mi stává poměrně často a už si začínám zvykat na postup, kdy prodejce nechám vykecat a pak ho slušně odmítnu. Tato paní ale pořád povídala a když náhodou přestala, tak přestala otázkou. Ze slušnosti jsem na otázku odpověděl, ale než jsem stihl říct, že o službu zájem nemám (ani jsem moc nevnímal co povídá), povídala dál. V mysli jsem se začal soustředit na to, jak ji slušně odmítnout a mezitím koukám, že paní vyplňuje formulář! Ale u toho povídá! Pořád?!

To už jsem začal být přístupem velmi rozhořčen a skočil jsem jí to řeči s větou ve smyslu „Promiňte, ale nechci si nic zřizovat. Pokud mi dáte nějaké papíry, tak se na to podívám a v případě zájmu se tu stavím.„. Paní mlela něco o tom, že to je výhodné, není důvod to nechtít a že určitě dotazník spolu dovyplníme a pokud nebudu z nějakého důvodu chtít kartu využívat, tak prostě nebudu. Tak jsem se už poměrně rozčílen vzdal a nechal se vést. To dopadlo tak, že jsem jí nadiktoval snad všechna citlivá data co znám. Mezitím jsem litoval, že nejsem schopen být na takovéto obchodníky tvrdý a drzý. Dala mi CD, nějaké papíry a velmi důrazně mi opakovala, že mi přijde poštou karta a tu je nutné co nejdříve po přijetí aktivovat – „nejlépe tentýž den“ pravila. Prý abych nepřicházel o slevy a akce. Zeptal jsem se na to jediné co mě ze schůzky zajímalo: „Co když kartu neaktivuji?“ odpověděla „To by byla velká škoda, přišel byste tím o spoustu slev, ale hlavu Vám za to nikdo neutrhne.„. Poděkoval jsem jí (ano, za to, že mi zkazila náladu na několik dní) a rozloučili jsme se. Ona spokojená, já nas..lobený.

stanek

Dovolil jsem si snímeček – přestože se v Campus Square nesmí fotit (to jsem zjistil až při odchodu – snad to nebude nikomu vadit – vyhnul jsem se obličejům). Když jsem fotil, v hlavě mi zněla jedna písnička od Lady Gaga.

Nemožnost zrušení? Jistě!

Následující dny mi to hlodalo v hlavě a byl jsem naštvaný jak na sebe, tak na CitiBank. Rozhodl jsem se, že zavolám do CitiBank aby ani kartu neposílali, že o ni nemám zájem. Po dlouhém hledání telefonu se mi povedlo nějaký najít. Zavolal jsem tam a ozval se mi automat. První co chtěl bylo myslím napsání mého telefonního čísla. Tak jsem to udělal a ejhle – chtělo to zadat další číslo (už nevím jaké), tak jsem to zadal ale to už jsem měl fakt pěnu u huby! Po zadání druhého čísla to chtělo zadat rodné číslo! Hovor jsem típl s tím, že si najdu číslo na nějakou konkrétní osobu (ne automat). Dlouho jsem hledal a nakonec našel – bylo tam jméno nějaké paní a telefon. Už jsem se těšil, jak jí naložím! Ale on se ozval automat, co chtěl telefonní číslo! WTF?! Hovor jsem típl a dál už jsem se nesnažil. Evidentně CitiBank nechce aby je kdokoli kontaktoval. Rozhodl jsem se, že prostě kartu budu ignorovat – místo aktivace poletí do koše a v plánu bylo zapomenout na celou CitiBank.

Po několika dnech mě ale čekalo velmi příjemné překvapení. Došel mi dopis od CitiBank s omluvou, že na kartu nemám nárok. Nevím proč a nezajímá mě to. Bylo to to jediné pozitivní, co jsem od CitiBank dostal.

Je konec? Vůbec ne!

Následující dlouhé měsíce se mě i přítelkyni snažili odchytnou znovu a znovu. Někdy se mi povedlo bezkontaktně projít, někdy ne. Noví a noví pracovníci mě bičovali pohledy a ostrým krokem mi chodili naproti. Pokud se mi nepovedlo uniknout, hned z kraje bez pozdravu jsem jim dával najevo, že vím o co jde a nemám zájem. Někdy jsem řekl, že už službu mám (nejlepší řešení) a někdy, že „jsem tu už byl„. Hrubá chyba, za kterou jsem byl ztrestán dotazem „A máte kartu? Už jste si ji aktivoval?„. To nejblbější co můžete udělat (a co jsem si samozřejmě zkusil), je zakroutit hlavou jako že ne. Naštěstí už jsem byl daleko a bylo na mě velmi zřetelně čitelné, že o službu opravdu nemám zájem a neexistuje způsob, jak mě zastavit.

Takhle to šlo každý týden až do čtvrtka 28. 4. 2011, kdy jsem šel jako obvykle s nákupem. Byla tam „paní“ (slušně řečeno), která byla oblečena tak, že mě to opravdu uráželo. Chtěl jsem opět jen projít a problém neřešit, ale ona mě oslovila (ani jsem se neotočil a odešel) a díky tomu jsem se po otřepání rozhodl, že to budu nějak řešit a napíšu stížnost na Campus Square a poté do CitiBank a budu doufat, že CitiBank nasadí slušné prodejce, kteří nebudou obtěžovat, ale nabízet.

Kolem stánku CitiBank je dost dalších stánků se vším možným a nikdy mě tam nikdo nezastavil (pokud ano, tak jednou a už si to nepamatuji). Pokud to jde všem stánkům okolo, proč by to neměla zvládnout zrovna banka.

Podání stížnosti

Na webu Campus Square jsem si našel e-mailový kontakt, co mi připadal jako relevantní k nahlášení stížnosti. Obrátil jsem se na manažera obchodního centra Pavla Kročila:

Vážený pane Kročile,
nevím jestli nepláču na špatném hrobě – proto Vás prosím, pokud stížnost patří do jiných rukou, pošlete ji prosím tam.

Rád bych si postěžoval na společnost CitiBank, která má stánek kousek od pokladen hypermarketu TESCO v brněnském Campus Square. Pracovníci CitiBank „loví“ kolemjdoucí a nabízejí (mnohem přesnější termín je „vnucují“) jim své služby (platební karty).

První problém je ten, jakým způsobem kolemjdoucí nutí svoje služby. Jde o v poslední době velmi oblíbenou psychologickou metodu, kdy pracovník nenechá člověka promluvit a pokud ano, tak jen na před-připravené otázky. Dále potencionálnímu zákazníkovi službu nenabízí, ale prostě rovnou zřizuje. Nezeptá se jestli má o službu zájem a už vypisuje formulář a klade velmi citlivé otázky – například:

  • Rodné číslo
  • Číslo OP
  • Průměrný měsíční plat
  • Kontakty na rodinu nebo známé atp.

Při případném odporu začne ze zákazníka dělat blbce v duchu „to nemyslíte vážně, že takto bezkonkurenční služba vás nezajímá“ a dále v podstatě ignoruje další odpor a vyplňuje dotazník dál. Jediná možnost je prostě odejít (pokud se zrovna nekopíruje zákazníkův OP [mimochodem, domnívám se, že nikdo po mě nemůže chtít abych dal OP z ruky – což by v kopírce byl problém]).

Další problém se společností CitiBank mám ten, že dnes (možná ode dneška, možná náhoda – zatím nevím) byla pracovnice CitiBank oblečena vyloženě neslušně a velmi silně mi připomínala ženy, které vydělávají (o něco slušnějším způsobem) většinou u silnic a různých motelů. Pracovníky banky bych si představoval oblečené trošku jinak. Dnes ve mě tedy CitiBank evokuje pocit, že jim kšefty nějak nejdou, takže je potřeba najmout výše zmíněné ženy, které by mohly zvýšit zájem mužů mezerami v oblečení.

Je mi jasné, že manažer obchodního centra asi neovlivní chování a oděv některého z pracovníků v pronajatých prostorách.
Co by Vás ale mohlo a asi mělo zajímat je poslední a nejvážnější problém, který se CitiBank mám a to je ten fakt, že mě (a samozřejmě nejen mě) pracovníci neustále zastavují a pořád dokola se mi snaží vnutit své služby a já musím pořád dokola odolávat. Toto se děje už myslím několik měsíců a to skoro každý týden.

Je to v pořádku? Mám hodit rameny a dokud neodtáhnou, tak odolávat dál? Nebo si mám kartu, kterou vnucují, pořídit a až jich budu mít třeba pět set, tak jim tento fakt nahlásit? Nebo bych si měl raději nechat u mistra kováře vypálit na obličej, že o službu zájem nemám? Nebo mám ztropit takový tyjátr a být tak sprostý a hlasitý, aby si mě zapamatovali a moji fotku předávali mezi sebou aby mě nezastavovali? Nebo raději prostě hodit nákupem a svižným poklusem ho následovat aby mě nestihli zastavit? Možná bych si mohl prostě koupit špunty do uší nebo protihluková sluchátka.

Poprosil bych tedy o odpovědi na otázky:

  • Do kdy tam bude stánek CitiBank obtěžovat?
  • Kterou z výše zmíněných obranných metod byste volil?

Děkuji za pozornost a za odpovědi.

Pan Kročil mi velmi rychle odpověděl:

Dobrý den,
obracíte se na mě správně a plně chápu Vaše rozhořčení, protože jsem z jejich jednání rovněž znechucen, ačkoliv jsem je na to několikrát upozorňoval. Každopádně bez ohledu na další okolnosti, zítřkem u nás končí.

S pozdravem,
Kročil P.

Neuvěřitelné! Takovéto věci se opravdu moc často nedějí. Komunikaci s panem Kročilem jsem ukončil:

Dobrý den,
takovouto odpověď jsem opravdu neočekával. Já nejsem konfliktní typ, ale už párkrát jsem někam stížnost napsal. Většinou mi ale přijde zpět omluva, která mi bohužel v ničem nepomůže.

Takže ať už je Vaše rozhodnutí založeno na mé stížnosti nebo na čemkoli jiném, upřímně Vám děkuji a vedení Campus Square nyní považuji za velmi seriózní! Už se těším na příští návštěvu tohoto obchodního centra.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemný den!

Výsledek je tedy tento:

  • Nenávidím CitiBank! Vnucují psychologickými triky svoje služby, mají neuvěřitelně dotěrný telefonní automat, nedokázal jsem na jejich webu (mimochodem příšerný web) najít kontakt na živého pracovníka. Koukněte například na Českou Spořitelnu! Mají v hlavičce webu (tedy na všech stránkách) telefonní číslo na linku zdarma.
  • Mám rád Campus Square, nemám s ním žádný problém, obchody v něm jsou dobré a vedení dokáže vyhovět zákazníkovi!
  • Pokud vás někde nějaká společnost obtěžuje – zkuste s tím něco udělat!
  • Přestože jste jinak slušní, pokud vás někdo obtěžuje, buďte neslušní!

Trampoty s Windows 98

Nedávno jsem byl nucen na starý bratrův notebook instalovat jedenáct let starý operační systém Windows 98 – naštěstí ve verzi SE. Notebook by nic novějšího neutáhl – leda tak Windows ME, který ale z vlastní zkušenosti řadím do velmi nepovedených verzí.

Ze začátku mi nedošlo, jak moc starý je to operační systém. Pustil jsem se proto bez většího bědování do instalace.

Ovladače

První problémy nastaly hned po instalaci, která jinak proběhla v pořádku. Potřeboval jsem totiž přesunout připravený software ze svého notebooku na tento starý, kde mělo dojít k jeho instalaci.

Oba notebooky mají USB a proto jsem v přenosu dat neviděl problém – když jsem přesouval data na USB flash disk (dále jen flashka), napadlo mě, jestli náhodou nebude potřeba nejdřív na Win98 nainstalovat ovladače této flashky. Po zasunují zařízení do USB jsem viděl, že tomu tak opravdu je.

Jak ale dostanu ovladače mojí flashky na notebook bez použití oné flashky? Přece je nebudu vypalovat na CD/DVD! Naštěstí notebook disponoval povědomým zařízením, kterému se říkávalo disketová mechanika nebo-li zkráceně FDD. Můj notebook ale toto zařízení samozřejmě nemá. Nejistě jsem otevřel dvířka mého staršího PC, kde jsem tuto mechaniku našel. Mám vyhráno!

Na oficiálním webu jsem našel ovladače ke své flashce kupodivu bez problémů. Tyto jsem stáhl na své PC a do disketové mechaniky jsem vsunul jednu z mála svých starých disket, co jsem našel ve skříni. Otevřel jsem Tento počítač a mechanika s označením A: nikde. Zkontroloval jsem tedy zapojení mechaniky a PC restartoval, abych nahlédl do BIOSu. Řadič disketové mechaniky byl deaktivován – patrně proto, že jsem nechtěl, aby se při instalaci modernějšího OS zbytečně instalovaly ovladače pro IDE zařízení. Po nápravě problému a rychlé automatické instalaci ovladačů FDD jsem pokračoval v kopírování ovladačů flashky.

Kopírování proběhlo bez problémů. Po hbitém přemístění diskety do starého notebooku, načtení obsahu a následném pokusu o přesun souborů na plochu jsem obdržel chybovou hlášku, kterou doprovázel velmi povědomý avšak ohavný zvuk. Znění zprávy si přesně nepamatuji, ale bylo v něm něco ve smyslu „Ze zdrojového zařízení se nepodařilo načíst data.“. Ihned jsem si vzpomněl na magický, samospasitelný příkaz format a:. Proto jsem ho hned vyzkoušel a celý proces zkusil opakovat. Podruhé už se vše povedlo a úspěšné instalaci ovladačů flashky už nic v cestě nestálo.

Další zajímavá vlastnost tohoto operačního systému je ta, že v průběhu instalace v podstatě jakéhokoli zařízení je nutné vložit i médium s Windows, odkud si OS nabere nějaké další soubory a poté je opět potřeba vyměnit médium Windows za médium s ovladači a pokračovat v jejich instalaci. Celý tento ne moc zábavný proces je ukončen požadavkem o restart počítače. Těchto restartů si užijete víc než dost.

Po instalaci různých ovladačů z přiloženého CD jsem zkontroloval, jestli je vše v pořádku nainstalováno ve Správci zařízení. Zjistil jsem však, že vše v pořádku nainstalováno není. Byl tam u jakéhosi zařízení žlutý vykřičník. Ten značí, že je v počítači zařízení, které ještě není nainstalované nebo je nainstalované špatně. Zkusil jsem tedy vybrat možnost aktualizaci ovladačů a ovladače přeinstalovat. Systém však nenalezl potřebné ovladače. Zkoušel jsem zařízení odebrat a notebook restartovat a ovladače znovu a znovu instalovat.

Vybavila se mi vzpomínka, že v této verzi operačního systému záleží na způsobu instalace ovladačů. Tedy když dáte aktualizaci konfliktního zařízení a OS nenajde na médiu s ovladači ty požadované, neznamená to nutně to, že když pustíte průvodce přidáním nového hardware nebo když zařízení odeberete a instalujete znovu, že OS ovladače opět nenajde. Prostě je potřeba zkoušet dokola všemi možnými způsoby a pokud máte správné ovladače, jednou se to podaří.

A taky že ano – po takovýchto pokusech jsem se opravdu dostal do stavu, že byly všechny ovladače v notebooku nainstalovány. V průběhu vnucování ovladačů systému však došlo k chybě, kterou jsem také z minulosti velmi důvěrně poznal. Bootování systému bylo přerušeno varováním, které mě informovalo o problému s jakýmisi soubory s koncovkou VXD. K tomuto problému dochází při nesprávné odinstalaci nějakých ovladačů tak, že soubory na disku fyzicky nejsou, ale v registru Windows zmíněny jsou. Ten se je při bootování snaží marně nalézt. Tento problém mě (jak se lidově říká) netankoval. Pamatuji si totiž, že na základní škole jsem byl jeden z mála (možná jediný), kdo tento problém dokázal v registru odstranit. Při odstraňování problému jsem začínal čím dál intenzivněji přemýšlet, jestli je ve Windows 98 SE nějaký správce Wi-Fi sítě – vždyť v té době ještě nic takového nebylo!

Wi-Fi

Mnou v tuto chvíli již nenáviděný notebook, nedisponoval síťovým RJ-45 konektorem. Byla u něj však přiložená PCMCIA Wi-Fi karta, ke které jsem už měl nainstalované i ovladače.

Nevěřil jsem však, že bych v tak starém OS mohl najít něco jako správce Wi-Fi sítě. Proto jsem v možnostech OS příliš nehledal a šel se svým problémem rovnou za svým velmi blízkým kamarádem Googlem. Ten mi na můj dotaz „windows 98 wifi“ hbitě a v mém rodném jazyce odpověděl, že pro zprovoznění Wi-Fi na Windows 98 je nutné mít nějaký software, který se obvykle dodává (resp. dodával) s Wi-Fi kartou. Proto jsem svého kamaráda požádal ještě o jednu odpověď, a to, kudy že se mám vydat, abych našel potřebný software.

Tento software jsem opravdu našel a přesunul (nyní už pomocí flashky) na notebook. Instalace byla bezproblémová a po restartu, který nemohl chybět, byla karta připravena k připojení k Wi-Fi síti, která taktéž proběhla bez sebemenšího problému.

V tuto chvíli už mám Windows detailně nastavený, veškeré ovladače nainstalované a nastavené, Internet funguje. Na notebook zbývá pouze nasypat software a mohu jej hrdě předat k užívání.

Instalace software

První věc, kterou jsem chtěl po zprovoznění Internetu udělat, byla instalace aktualizací přes Microsoft Update. Po spuštění defaultního prohlížeče (IE6?), jsem vstoupil na web Microsoftu, po čemž následovala jakási chyba doprovázená pádem prohlížeče. Zkontroloval jsem tedy, jaká že verze IE je tu nainstalovaná. Šok! Defaultní verze Internet Exploreru ve Windows 98 SE je verze 5.0. Začínal jsem se bát, že s tímto prohlížečem se mi ani nepovede stáhnout jakýkoli jiný prohlížeč.

I přesto, že už jsem z jakéhosi důvodu velmi intenzivně myslel na firmu Mozilla Foundation, jsem chtěl ještě několika pokusy aktualizovat Internet Explorer abych zvýšil bezpečnost počítače. Nejdříve jsem se podíval jestli jde na Windows 98 nainstalovat alespoň IE7 – nejde. Nejvyšší verze IE, kterou lze na Windows 98 nainstalovat je IE6 SP1. Další pokusy navštívit web Microsoftu končily stejně jako posledně. IE6 SP1 jsem tedy vyhledal na jiném webu, kde byly rovnou nějaké neoficiální opravy. Instalace proběhla v pořádku a po restartu již šlo web Microsoftu navštívit.

Nainstaloval jsem tedy aktualizace operačního systému z Microsoft Update a notebook samozřejmě restartoval. Poté jsem se chtěl vrhnout na instalaci potřebných programů. Hned první měl koncovku msi a systém nějak nevěděl co si s ním má počít. Nainstaloval jsem tedy Microsoft Installer verze 2.0, protože novější by na tomto OS nefungoval. Po té bylo vše v pořádku a připraveno na již několikrát zmíněnou instalaci potřebného software.

Při instalaci téměř jakékoli aplikace (počínaje Adobe Readerem, konče Mozilla Firefoxem) jsem narážel na problém, že tato nejnovější verze aplikace nepodporuje Windows 98 – musel jsem tedy vyhledávat poslední verze, které na tomto stařičkém OS fungují.

Závěr

Ač se to zdá být až nepravděpodobné, v průběhu těchto instalací a restartů v notebooku umřel pevný disk, ke kterému se nedalo dostat ani pomocí velmi šikovného nástroje SystemRescueCd. Instalaci jsem tedy nedokončil a celý tento proces byl zbytečný. Do teď nevím, jestli jsem byl v tu chvíli plný vzteku, smutku nebo štěstí, že už nemusím pokračovat.

Pokud se vám zdá, že je tu popsáno až moc nedostatků systému a není pravděpodobné, že by se všechny staly – věřte, že se opravdu staly.

Abych ale operační systém Windows 98 SE jen nepomlouval, vzpomínám si i na doby, kdy jsem měl tento systém tzv. vytuněný a šlapal opravdu velmi rychle a spolehlivě. Zkoušel jsem i Windows ME a velmi rychle jsem se vracel k této verzi Windows 98 SE. Vzpomínky k tomuto systému mám opravdu kladné a pokud bych chtěl zapařit nějakou starou dobrou klasiku jako je Wonfenstein 3D, Doom 1 a 2, The Legend of Kyrandia atp., volil bych určitě pro virtualizační systém tuto verzi OS Windows.

A co vy? Setkáváte se někdo s Windows 98, ME nebo ještě lépe s Windows 95, popř. Windows 3.11? Máte podobné zkušenosti nebo vám vše funguje na první pokus? :-)

Moje fototechnika: Fotobatoh Kata 3N1-30

Před letními prázdninami (2009) jsem si chtěl koupit nějaký batoh na svoji fototechniku. Četl jsem proto na internetu recenze a názory lidí na různé batohy. Nakonec se mi zalíbil svými možnostmi fotobatoh od firmy Kata s označením 3N1-30.

Firma Kata je známý výrobce velmi kvalitních batohů, brašen a pouzder na všechno možné (myslím, že především na digitální techniku typu kamery, fotoaparáty, notebooky atp.). Batoh byl navíc dostatečně drahý na to, aby mi bylo jasné, že bude kvalitní.

Recenze

Nebudu sem psát žádnou rozsáhlou recenzi co všechno batoh umí a má, ani žádné fotky a videa, ale pouze moje zkušenosti a názory. Recenzí, fotografií i videí se dá na internetu najít dostatek:

Nelekejte se označení 3N1-20. Jde o ten stejný batoh, jen má menší rozměry (jde hlavně o šířku batohu) než třicítka. Existuje celkem šest velikostí (viz jedenáctý snímek prezentace). V době kdy jsem ho kupoval byly jen tři velikosti (alespoň na českém trhu) 10, 20 a 30).

Moje zkušenosti

Bohužel mé zkušenosti se zakládají na ne úplně důkladném testování, protože batoh jsem nepoužíval celé léto, ale spíše selektivně kdy bylo potřeba vzít veškerou fototechniku. Byl se mnou na dovolené na Šumavě, kde jsem ho myslím nosil každý den a potom jeden celý den v Brněnské Zoo. Taky párkrát na výletech v okolí Brna.

Provedení batohu je velmi kvalitní! V dešti se nemusíte bát o svoji techniku díky nepromokavým zipům a přiložené pláštěnce. Já sice batoh v dešti neměl, ale pláštěnku díky své minimální velikosti nosím trvale s sebou.

Co se mi na batohu líbí nejvíc je, že je to v podstatě skládačka. Hlavní prostor si díky přepážkám na suchý zip můžete přizpůsobit přesně na to, co právě v batohu potřebujete. Vždy tak máte na každou věc vyhrazený prostor o velikosti té věci. Obsah se díky tomu v batohu nepřesypává ze strany na stranu. V podstatě se z něj dá poskládat i klasický batoh na výlety s trošku zvláštním bočním přístupem k věcem.

Velmi šikovná je i menší kapsa na drobnosti, která je umístěna v horní části batohu. Tam nosím obyčejně věci nesouvisející s fotografováním – jako např. vodu, jídlo, mobily atp. Zprvu jsem se obával, že se tam toho moc nevejde, ale opak je pravdou. Kapsa je poměrně objemná a jsem schopen tam při troše pořádku poskládat poměrně dost věcí (stativ Joby Gorillapod SLR-Zoom, půllitrovku vody, sváču a ještě pár drobností).

Dalším kladem batohu je velké množství různých menších kapsiček vhodných zejména na malé ploché předměty jako jsou např. filtry, dálková spoušť nebo zmíněná pláštěnka. Je dobré si pamatovat v jaké kapsičce co máte, protože tím, že jich je více, můžete např. dálkový ovladač hledat díky šacování všech kapsiček docela dlouho.

Výborné je také to, že se dá batoh nosit na x různých způsobů. Můžete jeden ramenní popruh zasunout do zadní části batohu a nosit jej šikmo přes rameno. Tento způsob mi ale úplně nesednul, takže batoh nosím na obou popruzích jako klasické batohy. Když se chci dostat do bočního prostoru, tak je zdržení naprosto minimální a navíc se takto mohu dostat do obou bočních prostorů velice rychle. Pokud bych nosil batoh na jednom popruhu, měl bych rychlý přístup pouze do jednoho boku.

Batoh se nosí dobře a nepřekáží – jeho šířka i výška je cca jako běžné batohy. Má dobře odvětranou zadní desku, která je dost tuhá – takže se záda moc nepotí.

Díky své přizpůsobivosti vnitřní části v něm mohu mít svou další menší brašnu když např. jedu na dovolenou. Výhoda je ta, že mám potom např. na chatě obě brašny a mohu si jednou vzít jen malou přes rameno a jindy celý batoh.

Abych batoh jen nechválil, tak zmíním pár věcí, které mi trošku vadí. První vlastnost, se kterou se však nedá nic dělat, je ta, že batoh je poměrně dost hluboký (myslím tím rozměr od zad do prostoru za vámi). Když mám za batohem navíc zavěšený stativ, tak musím myslet (pokud jsem mezi lidmi) na to, že pokud se chci otáčet nebo batoh sundávat, pořádný kus za mnou nikdo nesmí stát. Další věc je ta, že pokud se chcete dostat k věcem, které máte přesně uprostřed batohu, tak musíte batoh sundat a někde odložit a dost ho rozebrat. Přes boční kapsy se tam nedostanete. Přes horní to jde, ale museli byste všechny věci z této vytahat a pak ne moc pohodlně rozepnout dno. To už mi přijde lepší odepnout zadní část a otevřít, s čímž však přichází riziko, že vysypete objektivy (proto je potřeba batoh položit). Tento problém se dá dobře odstranit důkladným naplánováním při balení. Tedy to co pravděpodobně potřebovat nebudete nebo alespoň co nejméně krát a ne rychle – dát do středu. To co potřebujete rychle (DSLR) z jedné strany, další objektiv třeba z druhé a věci jako brýle a svačinu nejlépe nahoru.
Poslední věc co mi chyběla ke štěstí je držák stativu, který v době koupi batohu nebyl na českém trhu k dostání. V té době jsem si však jako správný MacGyver udělal homemade řešení, které má oproti originálnímu jednu výhodu ale i jednu nevýhodu. Funguje nicméně poměrně dobře, takže s koupí držáku od firmy Kata asi ještě počkám. Trošku mi také vadí, že batoh vypadá spíše jako školní aktovka (díky své hranatosti) než batoh, ale to je tím, že je v něm vymezen prostor, což je nutnost aby nebyla fototechnika stlačená. Plyne z toho ta zajímavost, že úplně prázdný batoh je přesně stejně velký jako úplně plný :-). Poslední nevýhoda batohu oproti některým jiným je nemožnost přenosu notebooku + fototechniky. Sice se domnívám, že bych dokázal hlavní prostor seskládat tak aby tam byl notebook i foťák, ale batoh na toto prostě není určen (pokud by to šlo, nebylo by to pohodlné a bezpečné). Pokud chcete nosit i notebook – zvolte raději jiný batoh. Já na fotovýlety notebook netahám, takže mě se tento problém netýká.

Závěr

Jak je asi z článku patrné, batoh mi velmi vyhovuje a jsem rád, že jsem ho koupil a investice rozhodně nelituji! Myslím, že ho mohu doporučit každému. Jen je potřeba se rozhodnout pro správnou velikost. Já volil největší protože nikdy nevím jakou techniku kdy dokoupím a nerad bych kupoval kvůli novému objektivu i nový batoh. Navíc pokud jej nezaplním technikou, mohu vzít více jiných věcí. Pokud o batohu uvažujete, nechte si projít hlavou i přídavný držák stativu, který dnes již bez problémů seženete.

Pokud máte nějaké dotazy co batoh má, nemá, umí nebo neumí ptejte se v komentářích – rád dotazy zodpovím. Pokud vás zajímá moje řešení upnutí stativu á la MacGyver, dejte vědět na stejném místě a mohu zkusit nějak popsat jak to mám vyřešené.

Moje fototechnika

Několika lidem jsem slíbil, že sepíšu jakou mám fototechniku. Až teď jsem se k tomu dokopal. Pokud něco dalšího dokoupím nebo prodám, budu seznam postupně aktualizovat. Některé položky odkazují na články s mými zkušenostmi.

  • Těla
    • Nikon D90
  • Objektivy
    • Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR
    • Nikkor 60mm f/2.8G ED AF-S Micro
  • Filtry atp.
    • Filtr polarizační cirkulární, Hama 67 mm
    • UV filtr Hama 0-HAZE M62, černý
    • Makropředsádka Hoya HMC +4 62mm
  • Stativy
    • Velbon DX-888 Digital
    • Joby Gorillapod SLR-Zoom
  • Spouštěče
    • Infračervené dálkové ovládání ML-L3
  • Bagáž
  • Paměťové karty
    • OCZ Gold Series Secure Digital HC Memory Cards 16GB

Pokud by někoho zajímal můj názor na nějakou část vybavení, napište do komentářů a můžu se o tom tošku rozepsat. Moje zkušenosti, názory, doporučení, atp.