Archiv pro rubriku: Ostatní

Redirect Checker, kontrola přesměrování URL adres

Redirect Checker, logo.

Služba Redirect Checker slouží ke kontrole přesměrování URL adres. Je určena spíše pokročilejším uživatelům Internetu nebo vývojářům software, ale využít ji může i běžný uživatel. K čemu je to tedy dobré?

  • Dostanete od někoho URL z nějakého zkracovače adres nebo jinak „podezřelou“ adresu a chcete před navštívením odkazu zjistit, kam směřuje.
  • Potřebujete zjistit, jestli adresa kterou máte, je koncová nebo po jejím navštívení dojde k přesměrování na jinou adresu (třeba i např. seznam.cz -> www.seznam.cz). Proč např. na svém webu uvádět odkazy s přesměrováním, když můžete uvádět odkazy cílové (navštívení koncové adresy je samozřejmě rychlejší).
  • Jste programátor nebo pokročilejší uživatel Internetu a chcete z nějakého důvodu zjistit jakou HTTP odpověď nějaká adresa vrací (např. vámi naprogramovaná aplikace).
  • Jste autorem nějaké webové aplikace nebo programu, do kterého uživatelé vkládají nějaké URL adresy a chcete mít jistotu, že např. adresa existuje / vrací správnou HTTP hlavičku (HTTP/1.1 200 OK) nebo zkrátka potřebujete získat cílovou adresu.
  • Podobných využití by se dalo najít více, ale myslím, že takto by to mohlo stačit 🙂

Pokud vás napadá, že taková služba už asi bude existovat, tak máte pravdu. Podobné služby existují a není jich málo. Každá z těch, které jsem našel, však měla nějakou vadu na kráse. Jedna kontrolovala jen jedno přesměrování, druhá neuměla rozpoznat meta-refresh, další vypadala dobře, ale nebylo možné ji použít jinak než ručně a nevracela nic než koncovou URL atp.

Redirect Checker nabízí tyto možnosti:

  • Sleduje celou cestu až ke koncové URL
  • Podporuje meta-refresh element
  • Podporuje IDN (tedy adresy se speciálními znaky jako např.: http://háčkyčárky.cz)
  • Umožňuje uživateli pozměnit výchozí nastavení. Například změna jména User-Agenta, ignorování meta tagu refresh, omezení kontroly na určitý počet přesměrování atp.
  • Nevrací pouze koncovou URL adresu, ale poměrně detailní informace o celé cestě přesměrování včetně HTTP hlaviček a curl_getinfo() dat.
  • Tato data může vracet krom přehledného webového prostředí i v různých formátech (momentálně to je JSON formát, serializované PHP pole a XML dokument).
  • Krom ruční kontroly nabízí i API URL, vracející potřebná data pro použití ve vašich programech. K vygenerování API URL je k dispozici webové rozhraní, kde si můžete potřebná nastavení „naklikat“.

Služba má samozřejmě i pár stinných stránek. Není na výkonném serveru, takže odezva může při vytížení serveru trvat déle. Není nijak duplikovaná, takže při pádu serveru bude služba nedostupná. Navíc je to „novorozeně“, takže nepochybně obsahuje nějaké skryté chyby, které se budu snažit v následujících týdnech odhalit.
V plánu je několik dalších vylepšení, které zatím nebudu prozrazovat. To je ale v plánu až bude služba pořádně odladěna.

Koho Redirect Checker zaujal, může jeho vývoj sledovat formou luštění otřesné angličtiny na těchto sociálních sítích:

Službu jsem udělal pro své potřeby, ale je v ní dost úsilí, takže budu rád, když ji využije i kdokoli jiný. Proto vás prosím o pomoc s šířením povědomí, že tato služba existuje. Každý lajk, Google +1, Tweet a sdílení na kterékoli sociální síti mi pomůže a potěší. Děkuji.

Máte-li tipy na vylepšení nebo nálezy chyb, můžete mi je psát do komentářů k tomuto článku, na výše uvedenou Facebook stránku nebo na mail, který najdete na adrese služby v zápatí.

Pozn.: Ptáte-li se, jestli bude tato služba zpoplatněna, tak nevím, ale určitě ne její ruční použití. V nejhorším případě využití přes API a to jen v případě silného vytížení serveru (např. aby si služba vydělala na lepší „železo“).

Stížnost na CitiBank v brněnském Campus Square

Seznámení s problémem

Velmi často nakupuji v brněnském Campus Squere v Novém Lískovci a před nějakou dobou u vchodu přibyl malý stánek s kopírkou na stole a jedním až dvěma pracovníky. Ze začátku tam byla jedna paní, která si mě hned odchytla (ne moc ideálně – místo „Mohu vám nabídnout..“ to bylo něco jako „Já si Vás na chvilku zastavím„) a poměrně příjemným způsobem začala popisovat vlastnosti jakési platební karty od společnosti CitiBank.

Toto se mi stává poměrně často a už si začínám zvykat na postup, kdy prodejce nechám vykecat a pak ho slušně odmítnu. Tato paní ale pořád povídala a když náhodou přestala, tak přestala otázkou. Ze slušnosti jsem na otázku odpověděl, ale než jsem stihl říct, že o službu zájem nemám (ani jsem moc nevnímal co povídá), povídala dál. V mysli jsem se začal soustředit na to, jak ji slušně odmítnout a mezitím koukám, že paní vyplňuje formulář! Ale u toho povídá! Pořád?!

To už jsem začal být přístupem velmi rozhořčen a skočil jsem jí to řeči s větou ve smyslu „Promiňte, ale nechci si nic zřizovat. Pokud mi dáte nějaké papíry, tak se na to podívám a v případě zájmu se tu stavím.„. Paní mlela něco o tom, že to je výhodné, není důvod to nechtít a že určitě dotazník spolu dovyplníme a pokud nebudu z nějakého důvodu chtít kartu využívat, tak prostě nebudu. Tak jsem se už poměrně rozčílen vzdal a nechal se vést. To dopadlo tak, že jsem jí nadiktoval snad všechna citlivá data co znám. Mezitím jsem litoval, že nejsem schopen být na takovéto obchodníky tvrdý a drzý. Dala mi CD, nějaké papíry a velmi důrazně mi opakovala, že mi přijde poštou karta a tu je nutné co nejdříve po přijetí aktivovat – „nejlépe tentýž den“ pravila. Prý abych nepřicházel o slevy a akce. Zeptal jsem se na to jediné co mě ze schůzky zajímalo: „Co když kartu neaktivuji?“ odpověděla „To by byla velká škoda, přišel byste tím o spoustu slev, ale hlavu Vám za to nikdo neutrhne.„. Poděkoval jsem jí (ano, za to, že mi zkazila náladu na několik dní) a rozloučili jsme se. Ona spokojená, já nas..lobený.

stanek

Dovolil jsem si snímeček – přestože se v Campus Square nesmí fotit (to jsem zjistil až při odchodu – snad to nebude nikomu vadit – vyhnul jsem se obličejům). Když jsem fotil, v hlavě mi zněla jedna písnička od Lady Gaga.

Nemožnost zrušení? Jistě!

Následující dny mi to hlodalo v hlavě a byl jsem naštvaný jak na sebe, tak na CitiBank. Rozhodl jsem se, že zavolám do CitiBank aby ani kartu neposílali, že o ni nemám zájem. Po dlouhém hledání telefonu se mi povedlo nějaký najít. Zavolal jsem tam a ozval se mi automat. První co chtěl bylo myslím napsání mého telefonního čísla. Tak jsem to udělal a ejhle – chtělo to zadat další číslo (už nevím jaké), tak jsem to zadal ale to už jsem měl fakt pěnu u huby! Po zadání druhého čísla to chtělo zadat rodné číslo! Hovor jsem típl s tím, že si najdu číslo na nějakou konkrétní osobu (ne automat). Dlouho jsem hledal a nakonec našel – bylo tam jméno nějaké paní a telefon. Už jsem se těšil, jak jí naložím! Ale on se ozval automat, co chtěl telefonní číslo! WTF?! Hovor jsem típl a dál už jsem se nesnažil. Evidentně CitiBank nechce aby je kdokoli kontaktoval. Rozhodl jsem se, že prostě kartu budu ignorovat – místo aktivace poletí do koše a v plánu bylo zapomenout na celou CitiBank.

Po několika dnech mě ale čekalo velmi příjemné překvapení. Došel mi dopis od CitiBank s omluvou, že na kartu nemám nárok. Nevím proč a nezajímá mě to. Bylo to to jediné pozitivní, co jsem od CitiBank dostal.

Je konec? Vůbec ne!

Následující dlouhé měsíce se mě i přítelkyni snažili odchytnou znovu a znovu. Někdy se mi povedlo bezkontaktně projít, někdy ne. Noví a noví pracovníci mě bičovali pohledy a ostrým krokem mi chodili naproti. Pokud se mi nepovedlo uniknout, hned z kraje bez pozdravu jsem jim dával najevo, že vím o co jde a nemám zájem. Někdy jsem řekl, že už službu mám (nejlepší řešení) a někdy, že „jsem tu už byl„. Hrubá chyba, za kterou jsem byl ztrestán dotazem „A máte kartu? Už jste si ji aktivoval?„. To nejblbější co můžete udělat (a co jsem si samozřejmě zkusil), je zakroutit hlavou jako že ne. Naštěstí už jsem byl daleko a bylo na mě velmi zřetelně čitelné, že o službu opravdu nemám zájem a neexistuje způsob, jak mě zastavit.

Takhle to šlo každý týden až do čtvrtka 28. 4. 2011, kdy jsem šel jako obvykle s nákupem. Byla tam „paní“ (slušně řečeno), která byla oblečena tak, že mě to opravdu uráželo. Chtěl jsem opět jen projít a problém neřešit, ale ona mě oslovila (ani jsem se neotočil a odešel) a díky tomu jsem se po otřepání rozhodl, že to budu nějak řešit a napíšu stížnost na Campus Square a poté do CitiBank a budu doufat, že CitiBank nasadí slušné prodejce, kteří nebudou obtěžovat, ale nabízet.

Kolem stánku CitiBank je dost dalších stánků se vším možným a nikdy mě tam nikdo nezastavil (pokud ano, tak jednou a už si to nepamatuji). Pokud to jde všem stánkům okolo, proč by to neměla zvládnout zrovna banka.

Podání stížnosti

Na webu Campus Square jsem si našel e-mailový kontakt, co mi připadal jako relevantní k nahlášení stížnosti. Obrátil jsem se na manažera obchodního centra Pavla Kročila:

Vážený pane Kročile,
nevím jestli nepláču na špatném hrobě – proto Vás prosím, pokud stížnost patří do jiných rukou, pošlete ji prosím tam.

Rád bych si postěžoval na společnost CitiBank, která má stánek kousek od pokladen hypermarketu TESCO v brněnském Campus Square. Pracovníci CitiBank „loví“ kolemjdoucí a nabízejí (mnohem přesnější termín je „vnucují“) jim své služby (platební karty).

První problém je ten, jakým způsobem kolemjdoucí nutí svoje služby. Jde o v poslední době velmi oblíbenou psychologickou metodu, kdy pracovník nenechá člověka promluvit a pokud ano, tak jen na před-připravené otázky. Dále potencionálnímu zákazníkovi službu nenabízí, ale prostě rovnou zřizuje. Nezeptá se jestli má o službu zájem a už vypisuje formulář a klade velmi citlivé otázky – například:

  • Rodné číslo
  • Číslo OP
  • Průměrný měsíční plat
  • Kontakty na rodinu nebo známé atp.

Při případném odporu začne ze zákazníka dělat blbce v duchu „to nemyslíte vážně, že takto bezkonkurenční služba vás nezajímá“ a dále v podstatě ignoruje další odpor a vyplňuje dotazník dál. Jediná možnost je prostě odejít (pokud se zrovna nekopíruje zákazníkův OP [mimochodem, domnívám se, že nikdo po mě nemůže chtít abych dal OP z ruky – což by v kopírce byl problém]).

Další problém se společností CitiBank mám ten, že dnes (možná ode dneška, možná náhoda – zatím nevím) byla pracovnice CitiBank oblečena vyloženě neslušně a velmi silně mi připomínala ženy, které vydělávají (o něco slušnějším způsobem) většinou u silnic a různých motelů. Pracovníky banky bych si představoval oblečené trošku jinak. Dnes ve mě tedy CitiBank evokuje pocit, že jim kšefty nějak nejdou, takže je potřeba najmout výše zmíněné ženy, které by mohly zvýšit zájem mužů mezerami v oblečení.

Je mi jasné, že manažer obchodního centra asi neovlivní chování a oděv některého z pracovníků v pronajatých prostorách.
Co by Vás ale mohlo a asi mělo zajímat je poslední a nejvážnější problém, který se CitiBank mám a to je ten fakt, že mě (a samozřejmě nejen mě) pracovníci neustále zastavují a pořád dokola se mi snaží vnutit své služby a já musím pořád dokola odolávat. Toto se děje už myslím několik měsíců a to skoro každý týden.

Je to v pořádku? Mám hodit rameny a dokud neodtáhnou, tak odolávat dál? Nebo si mám kartu, kterou vnucují, pořídit a až jich budu mít třeba pět set, tak jim tento fakt nahlásit? Nebo bych si měl raději nechat u mistra kováře vypálit na obličej, že o službu zájem nemám? Nebo mám ztropit takový tyjátr a být tak sprostý a hlasitý, aby si mě zapamatovali a moji fotku předávali mezi sebou aby mě nezastavovali? Nebo raději prostě hodit nákupem a svižným poklusem ho následovat aby mě nestihli zastavit? Možná bych si mohl prostě koupit špunty do uší nebo protihluková sluchátka.

Poprosil bych tedy o odpovědi na otázky:

  • Do kdy tam bude stánek CitiBank obtěžovat?
  • Kterou z výše zmíněných obranných metod byste volil?

Děkuji za pozornost a za odpovědi.

Pan Kročil mi velmi rychle odpověděl:

Dobrý den,
obracíte se na mě správně a plně chápu Vaše rozhořčení, protože jsem z jejich jednání rovněž znechucen, ačkoliv jsem je na to několikrát upozorňoval. Každopádně bez ohledu na další okolnosti, zítřkem u nás končí.

S pozdravem,
Kročil P.

Neuvěřitelné! Takovéto věci se opravdu moc často nedějí. Komunikaci s panem Kročilem jsem ukončil:

Dobrý den,
takovouto odpověď jsem opravdu neočekával. Já nejsem konfliktní typ, ale už párkrát jsem někam stížnost napsal. Většinou mi ale přijde zpět omluva, která mi bohužel v ničem nepomůže.

Takže ať už je Vaše rozhodnutí založeno na mé stížnosti nebo na čemkoli jiném, upřímně Vám děkuji a vedení Campus Square nyní považuji za velmi seriózní! Už se těším na příští návštěvu tohoto obchodního centra.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemný den!

Výsledek je tedy tento:

  • Nenávidím CitiBank! Vnucují psychologickými triky svoje služby, mají neuvěřitelně dotěrný telefonní automat, nedokázal jsem na jejich webu (mimochodem příšerný web) najít kontakt na živého pracovníka. Koukněte například na Českou Spořitelnu! Mají v hlavičce webu (tedy na všech stránkách) telefonní číslo na linku zdarma.
  • Mám rád Campus Square, nemám s ním žádný problém, obchody v něm jsou dobré a vedení dokáže vyhovět zákazníkovi!
  • Pokud vás někde nějaká společnost obtěžuje – zkuste s tím něco udělat!
  • Přestože jste jinak slušní, pokud vás někdo obtěžuje, buďte neslušní!

Čtečka myšlenek

Nedávno se ke mě dostal odkaz na webovou čtečku myšlenek. Po vyzkoušení jsem zjistil, že čtečka opravdu funguje a aniž bych někde na něco klikal nebo ukazoval, zobrazil se znak, který jsem si myslel. Zkuste si to!

Já mám velmi rád různé matematické a logické hádanky a hlavolamy a tak jsem neodolal a musel jsem rozluštit i toto tajemství.

Po několika minutách jsem měl jasno – funguje to na velmi jednoduchém principu (čtení z hvězd ;-)). Podivil jsem se ale, proč je tam omezení na dvouciferná čísla, když jsem se ale zamyslel hlouběji – je to lepší – dělalo by to neplechu.

Princip samozřejmě neprozradím. Kdo bude chtít, určitě na něj přijde. Budu rád, když se podělíte o vaše názory v diskuzích nebo když doporučíte podobný web. Prosím vás ale, nepište princip do komentářů – ať někomu nezkazíte radost.

Velikonoce už nejsou v módě

Velikonoce ve větších městech už pár let nejsou v módě. Pravděpodobně to už ale neplatí jen pro větší města, ale pro většinu měst krom nějakých vesnic, kde se Velikonoce ještě slaví na 100% tak jako dřív.

Když jsem před cca patnácti lety šel s partou kamarádů mrskat, zvonili jsme snad na každou holku/ženu na kterou si někdo z party vzpomněl. Jednou jsme zvonili i na pančitelku z němčiny, někdy na holku, kterou znal jen jediný člen skupiny atp. Prostě mrskalo se opravdu ve velkém. Každý měl na vajíčka igelitovou tašku a kdosi chytřejší měl i solničku na dochucení vymrskaných vařených vajec. Chodníky byly poseté skořápkami, sem tam kusy žloutků nebo čokolády. Pamatuji si ale, že nějaké holky často neotevíraly a nebo otevřely, ale bylo vidět, že jim je trapně.

Dnes už je (v lokalitě kde bydlím) člověk s pomlázkou spíše rarita. Na zemi jsem dnes viděl jedinou rozbitou skořápku a lidi většinou o Velikonocích vůbec nic neví (ale to možná nevěděli ani před těmi patnácti lety). Už před dvěma lety jsem četl článek o tom jak Velikonoce pomalu zanikají.

Vzpomínka je to sice hezká, ale abych pravdu řekl, tak jsem Velikonoce neměl nikdy moc rád. Mlátit holky mi přišlo jako blbý nápad a celé to byl fakt hloupý zvyk, kterému se říká (mě velmi nepříjemným slovem) „tradice“, který mě dostával i do trapných situací. Já jsem za to, že Velikonoce už nejsou v módě rád. Podobný názor mám i na většinu ostatních tradic a svátků.