Začátkem srpna jsem byl na Šumavě a samozřejmě jsem tam docela dost fotil. Před odjezdem jsem si pořídil pár nových doplňků ke svému fotoaparátu, mezi které patří i makro-předsádka Hoya Close-Up +4 HMC. Na Šumavě jsem si ji chtěl pořádně vyzkoušet, ale nějak se nenašla vhodná chvíle. Chodili jsme denně na výlety a jeden maník s DSLR nemůže brzdit zbytek skupiny. Takže téměř jediná možnost kdy si zkusit makro byla, když jsem se šel jednou projít na louku poblíž našeho ubytování.

První fotografie přesto vznikla na výletě kolem řeky Vydry. Když jsme šli proti proudu řeky, všiml jsem si u cesty mechu po kterém stékaly kapky. Chtěl jsem si zkusit chytit kapku v letu, tak jsem rozdělal tábor (rozuměj vytáhl stativ) a nasadil makro-objektiv s makro-předsádkou a fotil a fotil a kapka byla téměř vždy mimo záběr. Zkoušel jsem to tak dlouho, že zbytek skupiny přešel z bodu A (moje stanoviště) do bodu B (cíl výletu) a zpět do bodu A. V tu chvíli mi bylo jasné, že je nejvyšší čas to zabalit. Promazal jsem všechen nepovedený balast a nechal jen jednu nejméně nepovedenou fotku 🙂 Výsledek není takový jak jsem doufal, proto už se těším až zase někde někdy bude kapat voda a já budu mít dost času na opravu této fotografie.

Další tři fotky jsou z oné louky nedaleko našeho ubytování. Ty nemají nikterak zajímavý příběh. Prostě jsem si vybral jeden z porostů, snížil stativ na minimum a když nefoukal větérek, přišla moje chvíle. U těch vosiček to bylo horší.. byly takové.. hyperaktivní. Pořád se stěhovaly, přesouvaly – jak kdyby něco hledaly.

Zjistil jsem, že u makrofotografie přírody (hlavně s makro-předsádkou) je vždy nějaký element, který je proti mě. Pohyb neživého fotografovaného objektu vlivem vzduchu nebo vody. Pohyb živého fotografovaného objektu vlivem nějaké jeho špatné nálady, nervozity nebo pracovitosti. Pohyb fotografa vlivem obtížného hmyzu atp. Přesto se mi makro fotografie zdá nejzajímavější.