Právo a morálka: fotografování cizích osob a objektů

Jako začínajícího fotografa mě zajímalo, jak zběhlí fotografové řeší morální problémy s fotografováním cizích osob a objektů. A protože mám rád pravidlo když nevím, tak se zeptám, zeptal jsem se zkušenějších.

Výsledek je trošku odlišný od toho, co jsem předpokládal. Myslel jsem si, že se asi zpravidla fotografové nejdřív ptají a pak fotí, ale vypadá to, že ta první část se vypouští – tedy pouze fotografují.

Zákon o tomto praví něco ve smyslu:

Na veřejnosti můžete (pro soukromé nebo umělecké účely) fotografovat cokoli, kde není uveden (např. cedule nefotografovat) opak nebo pokud vám to někdo nezakáže popř. vás o to nepožádá.

Pozor ale! Pokud chcete fotografii ke komerčním účelům (do novin nebo někomu prodat), sežeňte si písemné povolení fotografovaného nebo majitele!

Dále podle paní právničky platí, že:

Pokud vás fotografovaná osoba nebo majitel objektu nebo např. rodič fotografovaného dítěte požádá, abyste tento objekt fotografovat přestali a vy nepřestanete, zasahujete do soukromí poškozeného a pak mohou nastat problémy.

Jak je v diskuzi a v odkazovaném článku vidět, pravděpodobně jsou lidé nejcitlivější na focení svých dětí cizím fotografem (“co když je to pedofil?”) a (předpokládám) jich samých jako hlavního objektu fotografie (“kde mou fotku bude vystavovat?”). Na závěr mám pár rad:

  • Snažte se být při fotografování viditelní, nekrčte se opodál: Lidé mohou nabýt dojmu, že fotografujete něco u čeho nechcete být přistižen.
  • Pokud fotíte dlouhým sklem (=> 200mm) popř. se sluneční clonou, platí první pravidlo dvojnásob: Vypadáte jak paparazzi.
  • Když se před fotografováním objektu nebo majitele zeptáte, nic tím nepokazíte, nicméně udělat to nemusíte.
  • Chcete-li fotografie ke komerčním účelům nebo např. do novin, sežeňte si písemné svolení všech fotografovaných: Jinak zasahujete do soukromí.
  • Pokud to není nutné, nefotografujte cizí děti nebo se raději zeptejte jejich rodičů: Pokud nefotografujete JEN cizí děti, ale i své, zvyšuje se pravděpodobnost, že vám to projde.
  • Pokud vám někdo fotografování zakáže nebo vás o to požádá nebo požádá o ukázání nebo smazání fotografií, vyhovte mu: Jinak zasahujete do soukromí.
  • Pokud o fotografie nechcete přijít, zkuste je při “konfrontaci” ukázat a domluvit se (co s nimi chcete dělat atp.): U rozumných lidí by to mohlo projít.
  • Pokud fotografujete nějaké demonstrace nebo fotbalové fanoušky, přes hubu můžete dostat tak jak tak: Ale pokud to děláte, určitě o tomto nebezpečí víte.

Tolik k problému fotografování cizích osob a objektů. Budu rád, když se v komentářích nebo ve výše uvedené diskuzi podělíte o vaše zkušenosti z “konfrontací”. Přeji hodně světla a pevnou ruku!

15 komentářů u „Právo a morálka: fotografování cizích osob a objektů

  1. Vive

    “Pokud vám někdo fotografování zakáže nebo vás o to požádá nebo požádá o ukázání nebo smazání fotografií, vyhovte mu: Jinak zasahujete do soukromí” – není tohle taky zásah do soukromí? Pokud nepřekročím zákaz, můžu si vyfotit kohokoliv, v tom se snad shodnem. Pokud to dotyčný zjistí a nelíbí se mu to, nesmím jeho fotku zveřejnit, ale abych ji mazal na jeho rozkaz, to už se mi zdá předposrané nad rámec zákona. Co třeba nechat se prohledat, jestli u sebe nemám další kartu 🙂

  2. Lukáš Francálek

    To je pravda. Asi to je tak, že když např. někoho vyfotíte 2x a on vám zakáže fotografovat, tak dál fotit nemůžete, jinak “zasahujete do soukromí”, ale když vás požádá o smazání, tak to už nemusíte – nesmíte ale asi “ukradené” fotky nikde zveřejňovat, protože to vám řekl. Takže odnes si je na kartě a doma prohlížet (možná dokonce jen sám). Nevím – já se v tom děravým binci (rozuměj “v zákonech”) nevyznám. Určitě by ale bylo lepší se dohodnout nebo to smazat než doufat, že to projde 🙂

  3. Vive

    Mám pocit, že to je důsledek politické korektnosti nebo čeho, kdy lidé ani nevědí, co vlastně můžou a nemůžou, aby se někdo neurazil, protože různých nesmyslných afér je plno. Místo svobody člověka a tvoření – dodržování zákonů vzorným občanem 🙁
    Ale že fotku nemůžu zveřejnit mi nebude tolik nevadit, kvůli tomu nefotím. Udělá mi radost i jen tak soukromě, pokud se jinak povede 🙂

  4. Lukáš Francálek

    Já začínám, takže mě v tuto chvíli udělá radost každá, co nevypadá jak cvaknutá amatérem s kompaktem. Ale jinak mám pocit, že fotka, kterou nemohu zveřejnit je na nic – proč vznikla, když nemá “čtenáře”? Jako kdybych napsal knihu a schoval si ji do šuplíku.

  5. Vive

    To s tou knihou není úplně přesné srovnání (i když jsou i takové knihy:-) Rodinná alba jsou také plná fotek, které nebudou nikdy zveřejněny a ani tak nebyly zamýšleny…

  6. Lukáš Francálek

    To je pravda, jsou fotografie pro osobní potřebu, ale když se bavíme o focení někoho cizího nebo jeho majetku, tak nepředpokládám, že takováto fotografie poputuje do rodinného alba 🙂
    Ale chápu, že každý nemusí mít potřebu “pochlubit se” nebo prostě svůj výtvor zveřejňovat.

  7. Vive

    Tak jsme se v podstatě shodli 🙂 Co se týče významu slov, když si fotím nějaký dům, protože se mi líbí, není to proto, že bych chtěl zdokumentovat “majetek” nějaké konkrétní osoby. Prostě jsem viděl pěknou scénu a vyfotil ji. Stejně jako když vyfotím někoho cizího, není to proto, že bych chtěl vyfotit např. pana Nováka. Je to proto, že mě třeba zcela neznámá osoba, po jejíž totožnosti ani nemusím za určitých okolností ani chtít pátrat (tedy nechci od ní souhlas s uveřejněním fotky), tvoří součást nějaké scény, kterou jsem vyhodnotil jako zajímavou a hodnou vyfotografování 🙂

  8. Lukáš Francálek

    Já vím – chápu ale docela obě strany. Z pohledu fotografa jsi to popsal pěkně. Chápu ale i někoho, komu vadí, když si sedne na lavičce a začne třeba jest a 7 metrů od něj si přičupne fotograf, cvakne a odejde. Osoba neví co to bylo, co s tím bude dělat a kde na webu se uvidí, jak dlabe Vlašák 🙂 A i kdyby mu fotograf slíbil, že to nezveřejní, tak osoba nemá jistotu.

  9. Lukáš Francálek

    Ale pravda je, že kdybych se v takovéto situaci osoby zeptal, tak je kouzlo okamžiku v tahu. Osoba si utře pusu od salátu, usměje do objektivu a já můžu rovnou odejít.

    Takže pro mě je výsledek takový, že když to jde (nepřijdu o kouzlo okamžiku), tak se zeptat předem a když ne, tak fotit a pak se zeptat (aspoň budu mít pár fotek jak na mě běží a vyhrožuje mě rohlíkem). Když bych fotil něco, kde přímo neobtěžuji majitele, tak se třeba ani neptat.

  10. Eso

    No jo, ale když tomu člověku nevadí, že ho vidí stovky lidí, jak dlabe salát, proč mu vadí, že ho uvidí pár dalších stovek na webu?

  11. Keysi

    Chtěla bych se zeptat, je v rozporu s právem, když si někdo fotí mého koně a dává jeho fotky na facebook a to i přesto, že se mi to nelíbí?

  12. Lukáš Francálek

    Jestli je to v rozporu s právem bohužel nevím, ale myslím si, že ano. Je to Váš “majetek” a pokud jste fotografovi fotografování koně zakázala, určitě byste měla mít nějaké právo se bránit v případě, že Váš zákaz porušil.
    Bohužel vás budu muset odkázat na místo, kde se odpovědi dočkáte spíše (http://forum.digiarena.e15.cz). Ale jak to dopadlo mě taky zajímá, tak když sem dáte odkaz na to téma nebo odpoveď budu rád 🙂

  13. David

    Dobrý den, jakožto spolumajitel menšího hotelového komplexu se potýkám s problémem, že si jedna osoba nafotila celý areál a teď našim hostům prodává kalendáře a další propagační předměty s těmito fotkami i bez našeho souhlasu. Je toto zákoně možné?

    1. Lukáš Francálek Autor příspěvku

      Dobrý den,
      nejsem si jist, ale domnívám se, že pokud autor fotografie Vašeho komplexu získal z veřejných míst (tedy mimo hotel), tak je v právu on, ale pokud prodává i fotografie pořízené uvnitř hotelu (tedy ze soukromého pozemku), pak potřebuje Vaše PÍSEMNÉ svolení. Pokud bude tato osoba prodávat fotografie i přes Váš nesouhlas, doporučoval bych problém konzultovat s právníkem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *