Archiv štítku: Fotografování

Moje fototechnika: Fotobatoh Kata 3N1-30

Před letními prázdninami (2009) jsem si chtěl koupit nějaký batoh na svoji fototechniku. Četl jsem proto na internetu recenze a názory lidí na různé batohy. Nakonec se mi zalíbil svými možnostmi fotobatoh od firmy Kata s označením 3N1-30.

Firma Kata je známý výrobce velmi kvalitních batohů, brašen a pouzder na všechno možné (myslím, že především na digitální techniku typu kamery, fotoaparáty, notebooky atp.). Batoh byl navíc dostatečně drahý na to, aby mi bylo jasné, že bude kvalitní.

Recenze

Nebudu sem psát žádnou rozsáhlou recenzi co všechno batoh umí a má, ani žádné fotky a videa, ale pouze moje zkušenosti a názory. Recenzí, fotografií i videí se dá na internetu najít dostatek:

Nelekejte se označení 3N1-20. Jde o ten stejný batoh, jen má menší rozměry (jde hlavně o šířku batohu) než třicítka. Existuje celkem šest velikostí (viz jedenáctý snímek prezentace). V době kdy jsem ho kupoval byly jen tři velikosti (alespoň na českém trhu) 10, 20 a 30).

Moje zkušenosti

Bohužel mé zkušenosti se zakládají na ne úplně důkladném testování, protože batoh jsem nepoužíval celé léto, ale spíše selektivně kdy bylo potřeba vzít veškerou fototechniku. Byl se mnou na dovolené na Šumavě, kde jsem ho myslím nosil každý den a potom jeden celý den v Brněnské Zoo. Taky párkrát na výletech v okolí Brna.

Provedení batohu je velmi kvalitní! V dešti se nemusíte bát o svoji techniku díky nepromokavým zipům a přiložené pláštěnce. Já sice batoh v dešti neměl, ale pláštěnku díky své minimální velikosti nosím trvale s sebou.

Co se mi na batohu líbí nejvíc je, že je to v podstatě skládačka. Hlavní prostor si díky přepážkám na suchý zip můžete přizpůsobit přesně na to, co právě v batohu potřebujete. Vždy tak máte na každou věc vyhrazený prostor o velikosti té věci. Obsah se díky tomu v batohu nepřesypává ze strany na stranu. V podstatě se z něj dá poskládat i klasický batoh na výlety s trošku zvláštním bočním přístupem k věcem.

Velmi šikovná je i menší kapsa na drobnosti, která je umístěna v horní části batohu. Tam nosím obyčejně věci nesouvisející s fotografováním – jako např. vodu, jídlo, mobily atp. Zprvu jsem se obával, že se tam toho moc nevejde, ale opak je pravdou. Kapsa je poměrně objemná a jsem schopen tam při troše pořádku poskládat poměrně dost věcí (stativ Joby Gorillapod SLR-Zoom, půllitrovku vody, sváču a ještě pár drobností).

Dalším kladem batohu je velké množství různých menších kapsiček vhodných zejména na malé ploché předměty jako jsou např. filtry, dálková spoušť nebo zmíněná pláštěnka. Je dobré si pamatovat v jaké kapsičce co máte, protože tím, že jich je více, můžete např. dálkový ovladač hledat díky šacování všech kapsiček docela dlouho.

Výborné je také to, že se dá batoh nosit na x různých způsobů. Můžete jeden ramenní popruh zasunout do zadní části batohu a nosit jej šikmo přes rameno. Tento způsob mi ale úplně nesednul, takže batoh nosím na obou popruzích jako klasické batohy. Když se chci dostat do bočního prostoru, tak je zdržení naprosto minimální a navíc se takto mohu dostat do obou bočních prostorů velice rychle. Pokud bych nosil batoh na jednom popruhu, měl bych rychlý přístup pouze do jednoho boku.

Batoh se nosí dobře a nepřekáží – jeho šířka i výška je cca jako běžné batohy. Má dobře odvětranou zadní desku, která je dost tuhá – takže se záda moc nepotí.

Díky své přizpůsobivosti vnitřní části v něm mohu mít svou další menší brašnu když např. jedu na dovolenou. Výhoda je ta, že mám potom např. na chatě obě brašny a mohu si jednou vzít jen malou přes rameno a jindy celý batoh.

Abych batoh jen nechválil, tak zmíním pár věcí, které mi trošku vadí. První vlastnost, se kterou se však nedá nic dělat, je ta, že batoh je poměrně dost hluboký (myslím tím rozměr od zad do prostoru za vámi). Když mám za batohem navíc zavěšený stativ, tak musím myslet (pokud jsem mezi lidmi) na to, že pokud se chci otáčet nebo batoh sundávat, pořádný kus za mnou nikdo nesmí stát. Další věc je ta, že pokud se chcete dostat k věcem, které máte přesně uprostřed batohu, tak musíte batoh sundat a někde odložit a dost ho rozebrat. Přes boční kapsy se tam nedostanete. Přes horní to jde, ale museli byste všechny věci z této vytahat a pak ne moc pohodlně rozepnout dno. To už mi přijde lepší odepnout zadní část a otevřít, s čímž však přichází riziko, že vysypete objektivy (proto je potřeba batoh položit). Tento problém se dá dobře odstranit důkladným naplánováním při balení. Tedy to co pravděpodobně potřebovat nebudete nebo alespoň co nejméně krát a ne rychle – dát do středu. To co potřebujete rychle (DSLR) z jedné strany, další objektiv třeba z druhé a věci jako brýle a svačinu nejlépe nahoru.
Poslední věc co mi chyběla ke štěstí je držák stativu, který v době koupi batohu nebyl na českém trhu k dostání. V té době jsem si však jako správný MacGyver udělal homemade řešení, které má oproti originálnímu jednu výhodu ale i jednu nevýhodu. Funguje nicméně poměrně dobře, takže s koupí držáku od firmy Kata asi ještě počkám. Trošku mi také vadí, že batoh vypadá spíše jako školní aktovka (díky své hranatosti) než batoh, ale to je tím, že je v něm vymezen prostor, což je nutnost aby nebyla fototechnika stlačená. Plyne z toho ta zajímavost, že úplně prázdný batoh je přesně stejně velký jako úplně plný :-). Poslední nevýhoda batohu oproti některým jiným je nemožnost přenosu notebooku + fototechniky. Sice se domnívám, že bych dokázal hlavní prostor seskládat tak aby tam byl notebook i foťák, ale batoh na toto prostě není určen (pokud by to šlo, nebylo by to pohodlné a bezpečné). Pokud chcete nosit i notebook – zvolte raději jiný batoh. Já na fotovýlety notebook netahám, takže mě se tento problém netýká.

Závěr

Jak je asi z článku patrné, batoh mi velmi vyhovuje a jsem rád, že jsem ho koupil a investice rozhodně nelituji! Myslím, že ho mohu doporučit každému. Jen je potřeba se rozhodnout pro správnou velikost. Já volil největší protože nikdy nevím jakou techniku kdy dokoupím a nerad bych kupoval kvůli novému objektivu i nový batoh. Navíc pokud jej nezaplním technikou, mohu vzít více jiných věcí. Pokud o batohu uvažujete, nechte si projít hlavou i přídavný držák stativu, který dnes již bez problémů seženete.

Pokud máte nějaké dotazy co batoh má, nemá, umí nebo neumí ptejte se v komentářích – rád dotazy zodpovím. Pokud vás zajímá moje řešení upnutí stativu á la MacGyver, dejte vědět na stejném místě a mohu zkusit nějak popsat jak to mám vyřešené.

Moje fototechnika

Několika lidem jsem slíbil, že sepíšu jakou mám fototechniku. Až teď jsem se k tomu dokopal. Pokud něco dalšího dokoupím nebo prodám, budu seznam postupně aktualizovat. Některé položky odkazují na články s mými zkušenostmi.

  • Těla
    • Nikon D90
  • Objektivy
    • Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR
    • Nikkor 60mm f/2.8G ED AF-S Micro
  • Filtry atp.
    • Filtr polarizační cirkulární, Hama 67 mm
    • UV filtr Hama 0-HAZE M62, černý
    • Makropředsádka Hoya HMC +4 62mm
  • Stativy
    • Velbon DX-888 Digital
    • Joby Gorillapod SLR-Zoom
  • Spouštěče
    • Infračervené dálkové ovládání ML-L3
  • Bagáž
  • Paměťové karty
    • OCZ Gold Series Secure Digital HC Memory Cards 16GB

Pokud by někoho zajímal můj názor na nějakou část vybavení, napište do komentářů a můžu se o tom tošku rozepsat. Moje zkušenosti, názory, doporučení, atp.

Právo a morálka: fotografování cizích osob a objektů

Jako začínajícího fotografa mě zajímalo, jak zběhlí fotografové řeší morální problémy s fotografováním cizích osob a objektů. A protože mám rád pravidlo když nevím, tak se zeptám, zeptal jsem se zkušenějších.

Výsledek je trošku odlišný od toho, co jsem předpokládal. Myslel jsem si, že se asi zpravidla fotografové nejdřív ptají a pak fotí, ale vypadá to, že ta první část se vypouští – tedy pouze fotografují.

Zákon o tomto praví něco ve smyslu:

Na veřejnosti můžete (pro soukromé nebo umělecké účely) fotografovat cokoli, kde není uveden (např. cedule nefotografovat) opak nebo pokud vám to někdo nezakáže popř. vás o to nepožádá.

Pozor ale! Pokud chcete fotografii ke komerčním účelům (do novin nebo někomu prodat), sežeňte si písemné povolení fotografovaného nebo majitele!

Dále podle paní právničky platí, že:

Pokud vás fotografovaná osoba nebo majitel objektu nebo např. rodič fotografovaného dítěte požádá, abyste tento objekt fotografovat přestali a vy nepřestanete, zasahujete do soukromí poškozeného a pak mohou nastat problémy.

Jak je v diskuzi a v odkazovaném článku vidět, pravděpodobně jsou lidé nejcitlivější na focení svých dětí cizím fotografem („co když je to pedofil?“) a (předpokládám) jich samých jako hlavního objektu fotografie („kde mou fotku bude vystavovat?“). Na závěr mám pár rad:

  • Snažte se být při fotografování viditelní, nekrčte se opodál: Lidé mohou nabýt dojmu, že fotografujete něco u čeho nechcete být přistižen.
  • Pokud fotíte dlouhým sklem (=> 200mm) popř. se sluneční clonou, platí první pravidlo dvojnásob: Vypadáte jak paparazzi.
  • Když se před fotografováním objektu nebo majitele zeptáte, nic tím nepokazíte, nicméně udělat to nemusíte.
  • Chcete-li fotografie ke komerčním účelům nebo např. do novin, sežeňte si písemné svolení všech fotografovaných: Jinak zasahujete do soukromí.
  • Pokud to není nutné, nefotografujte cizí děti nebo se raději zeptejte jejich rodičů: Pokud nefotografujete JEN cizí děti, ale i své, zvyšuje se pravděpodobnost, že vám to projde.
  • Pokud vám někdo fotografování zakáže nebo vás o to požádá nebo požádá o ukázání nebo smazání fotografií, vyhovte mu: Jinak zasahujete do soukromí.
  • Pokud o fotografie nechcete přijít, zkuste je při „konfrontaci“ ukázat a domluvit se (co s nimi chcete dělat atp.): U rozumných lidí by to mohlo projít.
  • Pokud fotografujete nějaké demonstrace nebo fotbalové fanoušky, přes hubu můžete dostat tak jak tak: Ale pokud to děláte, určitě o tomto nebezpečí víte.

Tolik k problému fotografování cizích osob a objektů. Budu rád, když se v komentářích nebo ve výše uvedené diskuzi podělíte o vaše zkušenosti z „konfrontací“. Přeji hodně světla a pevnou ruku!