Archiv autora: Lukáš Francálek

Stížnost na CitiBank v brněnském Campus Square

Seznámení s problémem

Velmi často nakupuji v brněnském Campus Squere v Novém Lískovci a před nějakou dobou u vchodu přibyl malý stánek s kopírkou na stole a jedním až dvěma pracovníky. Ze začátku tam byla jedna paní, která si mě hned odchytla (ne moc ideálně – místo „Mohu vám nabídnout..“ to bylo něco jako „Já si Vás na chvilku zastavím„) a poměrně příjemným způsobem začala popisovat vlastnosti jakési platební karty od společnosti CitiBank.

Toto se mi stává poměrně často a už si začínám zvykat na postup, kdy prodejce nechám vykecat a pak ho slušně odmítnu. Tato paní ale pořád povídala a když náhodou přestala, tak přestala otázkou. Ze slušnosti jsem na otázku odpověděl, ale než jsem stihl říct, že o službu zájem nemám (ani jsem moc nevnímal co povídá), povídala dál. V mysli jsem se začal soustředit na to, jak ji slušně odmítnout a mezitím koukám, že paní vyplňuje formulář! Ale u toho povídá! Pořád?!

To už jsem začal být přístupem velmi rozhořčen a skočil jsem jí to řeči s větou ve smyslu „Promiňte, ale nechci si nic zřizovat. Pokud mi dáte nějaké papíry, tak se na to podívám a v případě zájmu se tu stavím.„. Paní mlela něco o tom, že to je výhodné, není důvod to nechtít a že určitě dotazník spolu dovyplníme a pokud nebudu z nějakého důvodu chtít kartu využívat, tak prostě nebudu. Tak jsem se už poměrně rozčílen vzdal a nechal se vést. To dopadlo tak, že jsem jí nadiktoval snad všechna citlivá data co znám. Mezitím jsem litoval, že nejsem schopen být na takovéto obchodníky tvrdý a drzý. Dala mi CD, nějaké papíry a velmi důrazně mi opakovala, že mi přijde poštou karta a tu je nutné co nejdříve po přijetí aktivovat – „nejlépe tentýž den“ pravila. Prý abych nepřicházel o slevy a akce. Zeptal jsem se na to jediné co mě ze schůzky zajímalo: „Co když kartu neaktivuji?“ odpověděla „To by byla velká škoda, přišel byste tím o spoustu slev, ale hlavu Vám za to nikdo neutrhne.„. Poděkoval jsem jí (ano, za to, že mi zkazila náladu na několik dní) a rozloučili jsme se. Ona spokojená, já nas..lobený.

stanek

Dovolil jsem si snímeček – přestože se v Campus Square nesmí fotit (to jsem zjistil až při odchodu – snad to nebude nikomu vadit – vyhnul jsem se obličejům). Když jsem fotil, v hlavě mi zněla jedna písnička od Lady Gaga.

Nemožnost zrušení? Jistě!

Následující dny mi to hlodalo v hlavě a byl jsem naštvaný jak na sebe, tak na CitiBank. Rozhodl jsem se, že zavolám do CitiBank aby ani kartu neposílali, že o ni nemám zájem. Po dlouhém hledání telefonu se mi povedlo nějaký najít. Zavolal jsem tam a ozval se mi automat. První co chtěl bylo myslím napsání mého telefonního čísla. Tak jsem to udělal a ejhle – chtělo to zadat další číslo (už nevím jaké), tak jsem to zadal ale to už jsem měl fakt pěnu u huby! Po zadání druhého čísla to chtělo zadat rodné číslo! Hovor jsem típl s tím, že si najdu číslo na nějakou konkrétní osobu (ne automat). Dlouho jsem hledal a nakonec našel – bylo tam jméno nějaké paní a telefon. Už jsem se těšil, jak jí naložím! Ale on se ozval automat, co chtěl telefonní číslo! WTF?! Hovor jsem típl a dál už jsem se nesnažil. Evidentně CitiBank nechce aby je kdokoli kontaktoval. Rozhodl jsem se, že prostě kartu budu ignorovat – místo aktivace poletí do koše a v plánu bylo zapomenout na celou CitiBank.

Po několika dnech mě ale čekalo velmi příjemné překvapení. Došel mi dopis od CitiBank s omluvou, že na kartu nemám nárok. Nevím proč a nezajímá mě to. Bylo to to jediné pozitivní, co jsem od CitiBank dostal.

Je konec? Vůbec ne!

Následující dlouhé měsíce se mě i přítelkyni snažili odchytnou znovu a znovu. Někdy se mi povedlo bezkontaktně projít, někdy ne. Noví a noví pracovníci mě bičovali pohledy a ostrým krokem mi chodili naproti. Pokud se mi nepovedlo uniknout, hned z kraje bez pozdravu jsem jim dával najevo, že vím o co jde a nemám zájem. Někdy jsem řekl, že už službu mám (nejlepší řešení) a někdy, že „jsem tu už byl„. Hrubá chyba, za kterou jsem byl ztrestán dotazem „A máte kartu? Už jste si ji aktivoval?„. To nejblbější co můžete udělat (a co jsem si samozřejmě zkusil), je zakroutit hlavou jako že ne. Naštěstí už jsem byl daleko a bylo na mě velmi zřetelně čitelné, že o službu opravdu nemám zájem a neexistuje způsob, jak mě zastavit.

Takhle to šlo každý týden až do čtvrtka 28. 4. 2011, kdy jsem šel jako obvykle s nákupem. Byla tam „paní“ (slušně řečeno), která byla oblečena tak, že mě to opravdu uráželo. Chtěl jsem opět jen projít a problém neřešit, ale ona mě oslovila (ani jsem se neotočil a odešel) a díky tomu jsem se po otřepání rozhodl, že to budu nějak řešit a napíšu stížnost na Campus Square a poté do CitiBank a budu doufat, že CitiBank nasadí slušné prodejce, kteří nebudou obtěžovat, ale nabízet.

Kolem stánku CitiBank je dost dalších stánků se vším možným a nikdy mě tam nikdo nezastavil (pokud ano, tak jednou a už si to nepamatuji). Pokud to jde všem stánkům okolo, proč by to neměla zvládnout zrovna banka.

Podání stížnosti

Na webu Campus Square jsem si našel e-mailový kontakt, co mi připadal jako relevantní k nahlášení stížnosti. Obrátil jsem se na manažera obchodního centra Pavla Kročila:

Vážený pane Kročile,
nevím jestli nepláču na špatném hrobě – proto Vás prosím, pokud stížnost patří do jiných rukou, pošlete ji prosím tam.

Rád bych si postěžoval na společnost CitiBank, která má stánek kousek od pokladen hypermarketu TESCO v brněnském Campus Square. Pracovníci CitiBank „loví“ kolemjdoucí a nabízejí (mnohem přesnější termín je „vnucují“) jim své služby (platební karty).

První problém je ten, jakým způsobem kolemjdoucí nutí svoje služby. Jde o v poslední době velmi oblíbenou psychologickou metodu, kdy pracovník nenechá člověka promluvit a pokud ano, tak jen na před-připravené otázky. Dále potencionálnímu zákazníkovi službu nenabízí, ale prostě rovnou zřizuje. Nezeptá se jestli má o službu zájem a už vypisuje formulář a klade velmi citlivé otázky – například:

  • Rodné číslo
  • Číslo OP
  • Průměrný měsíční plat
  • Kontakty na rodinu nebo známé atp.

Při případném odporu začne ze zákazníka dělat blbce v duchu „to nemyslíte vážně, že takto bezkonkurenční služba vás nezajímá“ a dále v podstatě ignoruje další odpor a vyplňuje dotazník dál. Jediná možnost je prostě odejít (pokud se zrovna nekopíruje zákazníkův OP [mimochodem, domnívám se, že nikdo po mě nemůže chtít abych dal OP z ruky – což by v kopírce byl problém]).

Další problém se společností CitiBank mám ten, že dnes (možná ode dneška, možná náhoda – zatím nevím) byla pracovnice CitiBank oblečena vyloženě neslušně a velmi silně mi připomínala ženy, které vydělávají (o něco slušnějším způsobem) většinou u silnic a různých motelů. Pracovníky banky bych si představoval oblečené trošku jinak. Dnes ve mě tedy CitiBank evokuje pocit, že jim kšefty nějak nejdou, takže je potřeba najmout výše zmíněné ženy, které by mohly zvýšit zájem mužů mezerami v oblečení.

Je mi jasné, že manažer obchodního centra asi neovlivní chování a oděv některého z pracovníků v pronajatých prostorách.
Co by Vás ale mohlo a asi mělo zajímat je poslední a nejvážnější problém, který se CitiBank mám a to je ten fakt, že mě (a samozřejmě nejen mě) pracovníci neustále zastavují a pořád dokola se mi snaží vnutit své služby a já musím pořád dokola odolávat. Toto se děje už myslím několik měsíců a to skoro každý týden.

Je to v pořádku? Mám hodit rameny a dokud neodtáhnou, tak odolávat dál? Nebo si mám kartu, kterou vnucují, pořídit a až jich budu mít třeba pět set, tak jim tento fakt nahlásit? Nebo bych si měl raději nechat u mistra kováře vypálit na obličej, že o službu zájem nemám? Nebo mám ztropit takový tyjátr a být tak sprostý a hlasitý, aby si mě zapamatovali a moji fotku předávali mezi sebou aby mě nezastavovali? Nebo raději prostě hodit nákupem a svižným poklusem ho následovat aby mě nestihli zastavit? Možná bych si mohl prostě koupit špunty do uší nebo protihluková sluchátka.

Poprosil bych tedy o odpovědi na otázky:

  • Do kdy tam bude stánek CitiBank obtěžovat?
  • Kterou z výše zmíněných obranných metod byste volil?

Děkuji za pozornost a za odpovědi.

Pan Kročil mi velmi rychle odpověděl:

Dobrý den,
obracíte se na mě správně a plně chápu Vaše rozhořčení, protože jsem z jejich jednání rovněž znechucen, ačkoliv jsem je na to několikrát upozorňoval. Každopádně bez ohledu na další okolnosti, zítřkem u nás končí.

S pozdravem,
Kročil P.

Neuvěřitelné! Takovéto věci se opravdu moc často nedějí. Komunikaci s panem Kročilem jsem ukončil:

Dobrý den,
takovouto odpověď jsem opravdu neočekával. Já nejsem konfliktní typ, ale už párkrát jsem někam stížnost napsal. Většinou mi ale přijde zpět omluva, která mi bohužel v ničem nepomůže.

Takže ať už je Vaše rozhodnutí založeno na mé stížnosti nebo na čemkoli jiném, upřímně Vám děkuji a vedení Campus Square nyní považuji za velmi seriózní! Už se těším na příští návštěvu tohoto obchodního centra.

Ještě jednou děkuji a přeji příjemný den!

Výsledek je tedy tento:

  • Nenávidím CitiBank! Vnucují psychologickými triky svoje služby, mají neuvěřitelně dotěrný telefonní automat, nedokázal jsem na jejich webu (mimochodem příšerný web) najít kontakt na živého pracovníka. Koukněte například na Českou Spořitelnu! Mají v hlavičce webu (tedy na všech stránkách) telefonní číslo na linku zdarma.
  • Mám rád Campus Square, nemám s ním žádný problém, obchody v něm jsou dobré a vedení dokáže vyhovět zákazníkovi!
  • Pokud vás někde nějaká společnost obtěžuje – zkuste s tím něco udělat!
  • Přestože jste jinak slušní, pokud vás někdo obtěžuje, buďte neslušní!

Trampoty s Windows 98

Nedávno jsem byl nucen na starý bratrův notebook instalovat jedenáct let starý operační systém Windows 98 – naštěstí ve verzi SE. Notebook by nic novějšího neutáhl – leda tak Windows ME, který ale z vlastní zkušenosti řadím do velmi nepovedených verzí.

Ze začátku mi nedošlo, jak moc starý je to operační systém. Pustil jsem se proto bez většího bědování do instalace.

Ovladače

První problémy nastaly hned po instalaci, která jinak proběhla v pořádku. Potřeboval jsem totiž přesunout připravený software ze svého notebooku na tento starý, kde mělo dojít k jeho instalaci.

Oba notebooky mají USB a proto jsem v přenosu dat neviděl problém – když jsem přesouval data na USB flash disk (dále jen flashka), napadlo mě, jestli náhodou nebude potřeba nejdřív na Win98 nainstalovat ovladače této flashky. Po zasunují zařízení do USB jsem viděl, že tomu tak opravdu je.

Jak ale dostanu ovladače mojí flashky na notebook bez použití oné flashky? Přece je nebudu vypalovat na CD/DVD! Naštěstí notebook disponoval povědomým zařízením, kterému se říkávalo disketová mechanika nebo-li zkráceně FDD. Můj notebook ale toto zařízení samozřejmě nemá. Nejistě jsem otevřel dvířka mého staršího PC, kde jsem tuto mechaniku našel. Mám vyhráno!

Na oficiálním webu jsem našel ovladače ke své flashce kupodivu bez problémů. Tyto jsem stáhl na své PC a do disketové mechaniky jsem vsunul jednu z mála svých starých disket, co jsem našel ve skříni. Otevřel jsem Tento počítač a mechanika s označením A: nikde. Zkontroloval jsem tedy zapojení mechaniky a PC restartoval, abych nahlédl do BIOSu. Řadič disketové mechaniky byl deaktivován – patrně proto, že jsem nechtěl, aby se při instalaci modernějšího OS zbytečně instalovaly ovladače pro IDE zařízení. Po nápravě problému a rychlé automatické instalaci ovladačů FDD jsem pokračoval v kopírování ovladačů flashky.

Kopírování proběhlo bez problémů. Po hbitém přemístění diskety do starého notebooku, načtení obsahu a následném pokusu o přesun souborů na plochu jsem obdržel chybovou hlášku, kterou doprovázel velmi povědomý avšak ohavný zvuk. Znění zprávy si přesně nepamatuji, ale bylo v něm něco ve smyslu „Ze zdrojového zařízení se nepodařilo načíst data.“. Ihned jsem si vzpomněl na magický, samospasitelný příkaz format a:. Proto jsem ho hned vyzkoušel a celý proces zkusil opakovat. Podruhé už se vše povedlo a úspěšné instalaci ovladačů flashky už nic v cestě nestálo.

Další zajímavá vlastnost tohoto operačního systému je ta, že v průběhu instalace v podstatě jakéhokoli zařízení je nutné vložit i médium s Windows, odkud si OS nabere nějaké další soubory a poté je opět potřeba vyměnit médium Windows za médium s ovladači a pokračovat v jejich instalaci. Celý tento ne moc zábavný proces je ukončen požadavkem o restart počítače. Těchto restartů si užijete víc než dost.

Po instalaci různých ovladačů z přiloženého CD jsem zkontroloval, jestli je vše v pořádku nainstalováno ve Správci zařízení. Zjistil jsem však, že vše v pořádku nainstalováno není. Byl tam u jakéhosi zařízení žlutý vykřičník. Ten značí, že je v počítači zařízení, které ještě není nainstalované nebo je nainstalované špatně. Zkusil jsem tedy vybrat možnost aktualizaci ovladačů a ovladače přeinstalovat. Systém však nenalezl potřebné ovladače. Zkoušel jsem zařízení odebrat a notebook restartovat a ovladače znovu a znovu instalovat.

Vybavila se mi vzpomínka, že v této verzi operačního systému záleží na způsobu instalace ovladačů. Tedy když dáte aktualizaci konfliktního zařízení a OS nenajde na médiu s ovladači ty požadované, neznamená to nutně to, že když pustíte průvodce přidáním nového hardware nebo když zařízení odeberete a instalujete znovu, že OS ovladače opět nenajde. Prostě je potřeba zkoušet dokola všemi možnými způsoby a pokud máte správné ovladače, jednou se to podaří.

A taky že ano – po takovýchto pokusech jsem se opravdu dostal do stavu, že byly všechny ovladače v notebooku nainstalovány. V průběhu vnucování ovladačů systému však došlo k chybě, kterou jsem také z minulosti velmi důvěrně poznal. Bootování systému bylo přerušeno varováním, které mě informovalo o problému s jakýmisi soubory s koncovkou VXD. K tomuto problému dochází při nesprávné odinstalaci nějakých ovladačů tak, že soubory na disku fyzicky nejsou, ale v registru Windows zmíněny jsou. Ten se je při bootování snaží marně nalézt. Tento problém mě (jak se lidově říká) netankoval. Pamatuji si totiž, že na základní škole jsem byl jeden z mála (možná jediný), kdo tento problém dokázal v registru odstranit. Při odstraňování problému jsem začínal čím dál intenzivněji přemýšlet, jestli je ve Windows 98 SE nějaký správce Wi-Fi sítě – vždyť v té době ještě nic takového nebylo!

Wi-Fi

Mnou v tuto chvíli již nenáviděný notebook, nedisponoval síťovým RJ-45 konektorem. Byla u něj však přiložená PCMCIA Wi-Fi karta, ke které jsem už měl nainstalované i ovladače.

Nevěřil jsem však, že bych v tak starém OS mohl najít něco jako správce Wi-Fi sítě. Proto jsem v možnostech OS příliš nehledal a šel se svým problémem rovnou za svým velmi blízkým kamarádem Googlem. Ten mi na můj dotaz „windows 98 wifi“ hbitě a v mém rodném jazyce odpověděl, že pro zprovoznění Wi-Fi na Windows 98 je nutné mít nějaký software, který se obvykle dodává (resp. dodával) s Wi-Fi kartou. Proto jsem svého kamaráda požádal ještě o jednu odpověď, a to, kudy že se mám vydat, abych našel potřebný software.

Tento software jsem opravdu našel a přesunul (nyní už pomocí flashky) na notebook. Instalace byla bezproblémová a po restartu, který nemohl chybět, byla karta připravena k připojení k Wi-Fi síti, která taktéž proběhla bez sebemenšího problému.

V tuto chvíli už mám Windows detailně nastavený, veškeré ovladače nainstalované a nastavené, Internet funguje. Na notebook zbývá pouze nasypat software a mohu jej hrdě předat k užívání.

Instalace software

První věc, kterou jsem chtěl po zprovoznění Internetu udělat, byla instalace aktualizací přes Microsoft Update. Po spuštění defaultního prohlížeče (IE6?), jsem vstoupil na web Microsoftu, po čemž následovala jakási chyba doprovázená pádem prohlížeče. Zkontroloval jsem tedy, jaká že verze IE je tu nainstalovaná. Šok! Defaultní verze Internet Exploreru ve Windows 98 SE je verze 5.0. Začínal jsem se bát, že s tímto prohlížečem se mi ani nepovede stáhnout jakýkoli jiný prohlížeč.

I přesto, že už jsem z jakéhosi důvodu velmi intenzivně myslel na firmu Mozilla Foundation, jsem chtěl ještě několika pokusy aktualizovat Internet Explorer abych zvýšil bezpečnost počítače. Nejdříve jsem se podíval jestli jde na Windows 98 nainstalovat alespoň IE7 – nejde. Nejvyšší verze IE, kterou lze na Windows 98 nainstalovat je IE6 SP1. Další pokusy navštívit web Microsoftu končily stejně jako posledně. IE6 SP1 jsem tedy vyhledal na jiném webu, kde byly rovnou nějaké neoficiální opravy. Instalace proběhla v pořádku a po restartu již šlo web Microsoftu navštívit.

Nainstaloval jsem tedy aktualizace operačního systému z Microsoft Update a notebook samozřejmě restartoval. Poté jsem se chtěl vrhnout na instalaci potřebných programů. Hned první měl koncovku msi a systém nějak nevěděl co si s ním má počít. Nainstaloval jsem tedy Microsoft Installer verze 2.0, protože novější by na tomto OS nefungoval. Po té bylo vše v pořádku a připraveno na již několikrát zmíněnou instalaci potřebného software.

Při instalaci téměř jakékoli aplikace (počínaje Adobe Readerem, konče Mozilla Firefoxem) jsem narážel na problém, že tato nejnovější verze aplikace nepodporuje Windows 98 – musel jsem tedy vyhledávat poslední verze, které na tomto stařičkém OS fungují.

Závěr

Ač se to zdá být až nepravděpodobné, v průběhu těchto instalací a restartů v notebooku umřel pevný disk, ke kterému se nedalo dostat ani pomocí velmi šikovného nástroje SystemRescueCd. Instalaci jsem tedy nedokončil a celý tento proces byl zbytečný. Do teď nevím, jestli jsem byl v tu chvíli plný vzteku, smutku nebo štěstí, že už nemusím pokračovat.

Pokud se vám zdá, že je tu popsáno až moc nedostatků systému a není pravděpodobné, že by se všechny staly – věřte, že se opravdu staly.

Abych ale operační systém Windows 98 SE jen nepomlouval, vzpomínám si i na doby, kdy jsem měl tento systém tzv. vytuněný a šlapal opravdu velmi rychle a spolehlivě. Zkoušel jsem i Windows ME a velmi rychle jsem se vracel k této verzi Windows 98 SE. Vzpomínky k tomuto systému mám opravdu kladné a pokud bych chtěl zapařit nějakou starou dobrou klasiku jako je Wonfenstein 3D, Doom 1 a 2, The Legend of Kyrandia atp., volil bych určitě pro virtualizační systém tuto verzi OS Windows.

A co vy? Setkáváte se někdo s Windows 98, ME nebo ještě lépe s Windows 95, popř. Windows 3.11? Máte podobné zkušenosti nebo vám vše funguje na první pokus? 🙂

Moje fototechnika: Fotobatoh Kata 3N1-30

Před letními prázdninami (2009) jsem si chtěl koupit nějaký batoh na svoji fototechniku. Četl jsem proto na internetu recenze a názory lidí na různé batohy. Nakonec se mi zalíbil svými možnostmi fotobatoh od firmy Kata s označením 3N1-30.

Firma Kata je známý výrobce velmi kvalitních batohů, brašen a pouzder na všechno možné (myslím, že především na digitální techniku typu kamery, fotoaparáty, notebooky atp.). Batoh byl navíc dostatečně drahý na to, aby mi bylo jasné, že bude kvalitní.

Recenze

Nebudu sem psát žádnou rozsáhlou recenzi co všechno batoh umí a má, ani žádné fotky a videa, ale pouze moje zkušenosti a názory. Recenzí, fotografií i videí se dá na internetu najít dostatek:

Nelekejte se označení 3N1-20. Jde o ten stejný batoh, jen má menší rozměry (jde hlavně o šířku batohu) než třicítka. Existuje celkem šest velikostí (viz jedenáctý snímek prezentace). V době kdy jsem ho kupoval byly jen tři velikosti (alespoň na českém trhu) 10, 20 a 30).

Moje zkušenosti

Bohužel mé zkušenosti se zakládají na ne úplně důkladném testování, protože batoh jsem nepoužíval celé léto, ale spíše selektivně kdy bylo potřeba vzít veškerou fototechniku. Byl se mnou na dovolené na Šumavě, kde jsem ho myslím nosil každý den a potom jeden celý den v Brněnské Zoo. Taky párkrát na výletech v okolí Brna.

Provedení batohu je velmi kvalitní! V dešti se nemusíte bát o svoji techniku díky nepromokavým zipům a přiložené pláštěnce. Já sice batoh v dešti neměl, ale pláštěnku díky své minimální velikosti nosím trvale s sebou.

Co se mi na batohu líbí nejvíc je, že je to v podstatě skládačka. Hlavní prostor si díky přepážkám na suchý zip můžete přizpůsobit přesně na to, co právě v batohu potřebujete. Vždy tak máte na každou věc vyhrazený prostor o velikosti té věci. Obsah se díky tomu v batohu nepřesypává ze strany na stranu. V podstatě se z něj dá poskládat i klasický batoh na výlety s trošku zvláštním bočním přístupem k věcem.

Velmi šikovná je i menší kapsa na drobnosti, která je umístěna v horní části batohu. Tam nosím obyčejně věci nesouvisející s fotografováním – jako např. vodu, jídlo, mobily atp. Zprvu jsem se obával, že se tam toho moc nevejde, ale opak je pravdou. Kapsa je poměrně objemná a jsem schopen tam při troše pořádku poskládat poměrně dost věcí (stativ Joby Gorillapod SLR-Zoom, půllitrovku vody, sváču a ještě pár drobností).

Dalším kladem batohu je velké množství různých menších kapsiček vhodných zejména na malé ploché předměty jako jsou např. filtry, dálková spoušť nebo zmíněná pláštěnka. Je dobré si pamatovat v jaké kapsičce co máte, protože tím, že jich je více, můžete např. dálkový ovladač hledat díky šacování všech kapsiček docela dlouho.

Výborné je také to, že se dá batoh nosit na x různých způsobů. Můžete jeden ramenní popruh zasunout do zadní části batohu a nosit jej šikmo přes rameno. Tento způsob mi ale úplně nesednul, takže batoh nosím na obou popruzích jako klasické batohy. Když se chci dostat do bočního prostoru, tak je zdržení naprosto minimální a navíc se takto mohu dostat do obou bočních prostorů velice rychle. Pokud bych nosil batoh na jednom popruhu, měl bych rychlý přístup pouze do jednoho boku.

Batoh se nosí dobře a nepřekáží – jeho šířka i výška je cca jako běžné batohy. Má dobře odvětranou zadní desku, která je dost tuhá – takže se záda moc nepotí.

Díky své přizpůsobivosti vnitřní části v něm mohu mít svou další menší brašnu když např. jedu na dovolenou. Výhoda je ta, že mám potom např. na chatě obě brašny a mohu si jednou vzít jen malou přes rameno a jindy celý batoh.

Abych batoh jen nechválil, tak zmíním pár věcí, které mi trošku vadí. První vlastnost, se kterou se však nedá nic dělat, je ta, že batoh je poměrně dost hluboký (myslím tím rozměr od zad do prostoru za vámi). Když mám za batohem navíc zavěšený stativ, tak musím myslet (pokud jsem mezi lidmi) na to, že pokud se chci otáčet nebo batoh sundávat, pořádný kus za mnou nikdo nesmí stát. Další věc je ta, že pokud se chcete dostat k věcem, které máte přesně uprostřed batohu, tak musíte batoh sundat a někde odložit a dost ho rozebrat. Přes boční kapsy se tam nedostanete. Přes horní to jde, ale museli byste všechny věci z této vytahat a pak ne moc pohodlně rozepnout dno. To už mi přijde lepší odepnout zadní část a otevřít, s čímž však přichází riziko, že vysypete objektivy (proto je potřeba batoh položit). Tento problém se dá dobře odstranit důkladným naplánováním při balení. Tedy to co pravděpodobně potřebovat nebudete nebo alespoň co nejméně krát a ne rychle – dát do středu. To co potřebujete rychle (DSLR) z jedné strany, další objektiv třeba z druhé a věci jako brýle a svačinu nejlépe nahoru.
Poslední věc co mi chyběla ke štěstí je držák stativu, který v době koupi batohu nebyl na českém trhu k dostání. V té době jsem si však jako správný MacGyver udělal homemade řešení, které má oproti originálnímu jednu výhodu ale i jednu nevýhodu. Funguje nicméně poměrně dobře, takže s koupí držáku od firmy Kata asi ještě počkám. Trošku mi také vadí, že batoh vypadá spíše jako školní aktovka (díky své hranatosti) než batoh, ale to je tím, že je v něm vymezen prostor, což je nutnost aby nebyla fototechnika stlačená. Plyne z toho ta zajímavost, že úplně prázdný batoh je přesně stejně velký jako úplně plný :-). Poslední nevýhoda batohu oproti některým jiným je nemožnost přenosu notebooku + fototechniky. Sice se domnívám, že bych dokázal hlavní prostor seskládat tak aby tam byl notebook i foťák, ale batoh na toto prostě není určen (pokud by to šlo, nebylo by to pohodlné a bezpečné). Pokud chcete nosit i notebook – zvolte raději jiný batoh. Já na fotovýlety notebook netahám, takže mě se tento problém netýká.

Závěr

Jak je asi z článku patrné, batoh mi velmi vyhovuje a jsem rád, že jsem ho koupil a investice rozhodně nelituji! Myslím, že ho mohu doporučit každému. Jen je potřeba se rozhodnout pro správnou velikost. Já volil největší protože nikdy nevím jakou techniku kdy dokoupím a nerad bych kupoval kvůli novému objektivu i nový batoh. Navíc pokud jej nezaplním technikou, mohu vzít více jiných věcí. Pokud o batohu uvažujete, nechte si projít hlavou i přídavný držák stativu, který dnes již bez problémů seženete.

Pokud máte nějaké dotazy co batoh má, nemá, umí nebo neumí ptejte se v komentářích – rád dotazy zodpovím. Pokud vás zajímá moje řešení upnutí stativu á la MacGyver, dejte vědět na stejném místě a mohu zkusit nějak popsat jak to mám vyřešené.

Moje fototechnika

Několika lidem jsem slíbil, že sepíšu jakou mám fototechniku. Až teď jsem se k tomu dokopal. Pokud něco dalšího dokoupím nebo prodám, budu seznam postupně aktualizovat. Některé položky odkazují na články s mými zkušenostmi.

  • Těla
    • Nikon D90
  • Objektivy
    • Nikkor AF-S DX 18-105mm f/3.5-5.6G ED VR
    • Nikkor 60mm f/2.8G ED AF-S Micro
  • Filtry atp.
    • Filtr polarizační cirkulární, Hama 67 mm
    • UV filtr Hama 0-HAZE M62, černý
    • Makropředsádka Hoya HMC +4 62mm
  • Stativy
    • Velbon DX-888 Digital
    • Joby Gorillapod SLR-Zoom
  • Spouštěče
    • Infračervené dálkové ovládání ML-L3
  • Bagáž
  • Paměťové karty
    • OCZ Gold Series Secure Digital HC Memory Cards 16GB

Pokud by někoho zajímal můj názor na nějakou část vybavení, napište do komentářů a můžu se o tom tošku rozepsat. Moje zkušenosti, názory, doporučení, atp.

Thunderbird 3 a šedé složky kurzívou

Příběh

Koncem roku 2009 vyšla nová verze výborného e-mailového klienta Mozilla Thunderbird s označením 3.0. Já jsem zrovna plánoval reinstalaci pracovního notebooku, tak jsem rovnou nainstaloval tuto nejnovější verzi Thunderbirdu.

Instalace proběhla v pořádku, ale následné přidávání mých IMAP účtů už bylo horší. Nová verze Thunderbidru chce pomoci lidem, co se v konfiguraci POP3/IMAP/SMTP serverů nevyznají a snaží se je nastavit za ně. Zase tak špatný nápad to není, ale myslím si, že rozhodně měla zůstat možnost vlastní konfigurace. Ta tam sice je, ale až po tom, co proběhne pokus (pro všechny mé účty neúspěšný) o automatickou konfiguraci.

Po instalaci programu a přidání účtů jsem si nainstaloval oblíbené doplňky, které používám (a které už byly k dispozici pro novou verzi Thunderbirdu) a pak celý program včetně doplňků nastavil. Po té jsem se pustil do detailní konfigurace jednotlivých IMAP účtů. Jak jsem všechno detailně nastavil, restartoval jsem Thunderbird abych se pokochal tím, co jsem stvořil. Čekalo na mě ale nepříjemné překvapení. Ve všech účtech jsem měl ve standardní složce „Doručená pošta“ ještě jednu složku „Doručená pošta„, ale ta byla šedým písmem a kurzívou (a bez ikony doručené pošty). V té byla ještě klasická složka Koš (bez ikony koše). Nikdy dřív jsem to neviděl. Začaly tedy pokusy o odstranění těchto nezvaných složek.

Když jsem se snažil složky klasicky smazat, TB mi vracel hlášky typu „složka neexistuje“ nebo že „není přihlášena k odběru“ nebo tak něco. Zkoušel jsem je odhlásit přes Správce odebírání (kliknout pravítkem [rozuměj pravým myšítkem – tedy pravým tlačítkem myši] na jméno účtu -> „Správce odebírání…“). Přímo ta šedá složka odhlásit nešla, ale její obsah (tedy složka Koš) ano. Po té zmizela i ona šedá složka. Po restartu TB byla ovšem opět na svém místě.

Vygooglil jsem info, že to je složka s flagem noSelect, ale už ne, jak flag odstranit. Instalace rozšíření FolderFlags a následná kontrola složek nepomohla, nouzový režim se choval stejně jako normální. Hledal jsem tedy radu mezi chytřejšími, ale bez výsledku. Když už jsem si nevěděl rady, musel jsem si vytvořit v TB nový profil a zkusit co se stane v něm. Tentokrát jsem si ovšem nastavil pouze jeden IMAP účet a nic jiného jsem nenastavoval. Výsledek? Stejně jako poprvé – ze začátku všechno v pořádku, po nastavení a restartu opět ona šedá nevyžádaná složka „Doručená pošta“ s „Koš“em v sobě, na svém místě. Bylo mi jasné, že někde něco nastavuji špatně. Tento testovací profil jsem smazal a vytvořil nový. Chtěl jsem aby byl toto poslední krok, abych vás ušetřil čtení až to budu publikovat 😉 tak jsem po každé změně nastavení testovacího IMAP účtu restartoval TB abych věděl které zatržítko to dělá. A povedlo se – když jsem došel k: „Nastavení serveru -> Při odstranění zprávy: Přesunout zprávu do koše„, docvaklo mi to. Vždy nastavuji Přesunout do: „Doručená pošta -> Koš“ paradoxně proto aby bylo Thunderbirdu jasné, kam chci smazanou poštu. To ale byla ona osudná chyba, kvůli které jsem pár nocí probděl. Více informací v druhé části článku: Řešení problému. Ano, až sem jste četli zbytečně :-). Po vybrání nějaké složky na tomto místě už není možné vrátit zpět defaultní hodnotu „Trash„. Chvíli jsem si proto pohrál s konfiguračním souborem TB abych zjistil jestli je možné chybu napravit a vyhnout se tak konfiguraci nového profilu. Řešení jsem našel a starý profil opravil. Teď s TB3 funguji naprosto v pohodě a píšou se mi maily lépe něž kdy předtím a už i spím úplně klidně.

Řešení problému

Varování: Pokud nevíte co děláte, raději to nedělejte ať si omylem nesmažete složku s poštou! Za žádné škody neručím!

  • Vypněte Thunderbird (úplně – z procesů pryč).
  • Přihlaste se jednotlivě do všech „poškozených“ IMAP účtů a pokud máte tyto složky odhlášené, přihlaste je k odběru.
  • Webmail: Vytvořte novou složku se stejným názvem jako je ta barevně označená a na stejném místě – tedy vytvořte složku tak, abyste přepsali tu speciální barevnou.
  • Webmail: Poté nově vytvořenou složku smažte.
  • Otevřete si soubor: prefs.js, který je umístěn ve složce vašeho profilu Thunderbirdu.
    Např.: C:Users{uzivatel}AppDataRoamingThunderbirdProfiles{vas_profil}prefs.js
    Doporučuji otevřít soubor editorem, který umí kódování UTF-8! Např.: PSPad.
  • Najděte a smažte všechny řádky: user_pref("mail.server.serverX.trash_folder_name", "Doručená pošta/Koš"); kde X je číslo IMAP účtu v TB. Tím se nastaví hodnota na defaultní „TRASH„.
  • Spusťte Thunderbird, užívejte si pracovní pošty a hlavně nenastavujte kam se má pošta přesouvat po smazání :-).

Nonstop spuštěné webové prohlížeče

Myslím, že už je na čase, aby webové prohlížeče měly možnost být v počítači spuštěné nonstop. V dnešní době, kdy na Internetu existují webové aplikace typu Google Docs, Office Live Workspace nebo dokonce grafické editory jako např. Sumo Paint nebo Pixlr a mluví se stále častěji o Cloud computingu a co všechno pomocí něj půjde udělat, by člověk docela čekal, že už na to budou webové prohlížeče připravené a budou nabízet možnost nonstop běhu.

Sice pro webové prohlížeče X ve verzi Y běžící na operačním systému Z existují rozšíření jako např. MinimizeToTray, ale to zdaleka není ono.

Já mluvím o nativní podpoře webových prohlížečů běžet nonstop jako služba (nebo chcete-li démon), která/ý zajišťuje např. předspuštění prohlížeče při startu operačního systému a bleskurychlé spuštění okna prohlížeče např. s přednačtenou domovskou stránkou nebo nějakými uživatelskými webovými aplikacemi typu Cloud computing. Velmi důležité ale je, aby prohlížeče uměly pořádně pracovat s pamětí. Bohužel když např. dnes spustím Firefox a používám ho několik hodin, objem paměti co si prohlížeč vezme stále roste a nejde uvolnit jinak, než ho restartovat. Tento problém je ještě horší, když pracuji s velkým objemem dat (např. ukládání dumpu databáze, načtení dlouhé stránky s videi atp.). Přitom nevím proč se tak děje – nepotřebuji, aby si prohlížeč pamatoval obsah dat se kterými pracuji a tuplem ne po zavření záložky, ve které jsem úkon prováděl. Tento problém mě sice nějak zvlášť netrápí, protože mám 4GB paměti (takže mi nějaká ta stovka mega nechybí), ale jde o to, že s takovou by ta nonstop spuštěná služba nemusela dopadnou dobře.

Tímto článkem rozhodně nechci poplivat Firefox. Je to velmi dobrý prohlížeč, který už hodně dlouho používám jako hlavní prohlížeč Internetu a s největší pravděpodobností se to ještě dlouho nezmění. Přesto se ale domnívám, že nějaké jiné prohlížeče by si v tomto ohledu mohly vést lépe (např. Google Chrome? Ten ale zase nepovažuji za dostatečně dospělý.).

Včera vyšel na velmi kvalitním webu Mozilla.cz článek o funkci App Tabs, která bude ve Firefoxu verze 4.0. Tato funkce je velmi šikovná a myslím, že i ta by byla lepší, kdyby bylo možné prohlížeč zavřít a po otevření by v App Tabs aplikace byly pořád spuštěné a načtené.

Co si o tomto problému nebo spíše požadavku myslíte vy? Pokud mi věnujete minutu, napište svůj názor do komentářů. Díky.

Pokusy s makrem 1

Začátkem srpna jsem byl na Šumavě a samozřejmě jsem tam docela dost fotil. Před odjezdem jsem si pořídil pár nových doplňků ke svému fotoaparátu, mezi které patří i makro-předsádka Hoya Close-Up +4 HMC. Na Šumavě jsem si ji chtěl pořádně vyzkoušet, ale nějak se nenašla vhodná chvíle. Chodili jsme denně na výlety a jeden maník s DSLR nemůže brzdit zbytek skupiny. Takže téměř jediná možnost kdy si zkusit makro byla, když jsem se šel jednou projít na louku poblíž našeho ubytování.

První fotografie přesto vznikla na výletě kolem řeky Vydry. Když jsme šli proti proudu řeky, všiml jsem si u cesty mechu po kterém stékaly kapky. Chtěl jsem si zkusit chytit kapku v letu, tak jsem rozdělal tábor (rozuměj vytáhl stativ) a nasadil makro-objektiv s makro-předsádkou a fotil a fotil a kapka byla téměř vždy mimo záběr. Zkoušel jsem to tak dlouho, že zbytek skupiny přešel z bodu A (moje stanoviště) do bodu B (cíl výletu) a zpět do bodu A. V tu chvíli mi bylo jasné, že je nejvyšší čas to zabalit. Promazal jsem všechen nepovedený balast a nechal jen jednu nejméně nepovedenou fotku 🙂 Výsledek není takový jak jsem doufal, proto už se těším až zase někde někdy bude kapat voda a já budu mít dost času na opravu této fotografie.

Další tři fotky jsou z oné louky nedaleko našeho ubytování. Ty nemají nikterak zajímavý příběh. Prostě jsem si vybral jeden z porostů, snížil stativ na minimum a když nefoukal větérek, přišla moje chvíle. U těch vosiček to bylo horší.. byly takové.. hyperaktivní. Pořád se stěhovaly, přesouvaly – jak kdyby něco hledaly.

Zjistil jsem, že u makrofotografie přírody (hlavně s makro-předsádkou) je vždy nějaký element, který je proti mě. Pohyb neživého fotografovaného objektu vlivem vzduchu nebo vody. Pohyb živého fotografovaného objektu vlivem nějaké jeho špatné nálady, nervozity nebo pracovitosti. Pohyb fotografa vlivem obtížného hmyzu atp. Přesto se mi makro fotografie zdá nejzajímavější.

Nová verze firmware (DSM 2.2-0942) pro Synology DS207+

Včera jsem si všiml, že 04.09.2009 vyšel nový firmware pro NAS box Synology DS207+. Protože NAS box hojně používám a využívám velké množství jeho funkcí, jsem rád za každý nový firmware, který často přináší další a další funkce, které se mi hodí.

V changelogu verze DSM 2.2-0942 jsem se dočetl, že tato verze není jen tak ledajaká a obsahuje hromadu nových funkcí. Nebudu je zde vypisovat, ale zmíním dvě funkce, které jsem okamžitě po update začal využívat. První je podpora češtiny. Ano, celý Synology Disk Station Manager a jeho kolegové jako např. Download Manager atp. jsou nyní v češtině. Další velká změna je funkce firewallu a automatická blokace IP adres ze kterých bylo zaznamenáno X neúspěšných pokusů o přihlášení dosaženého během doby Y. Dále je možnost IP adresu odblokovat za Z dnů. Hodnoty X, Y a Z si můžete samozřejmě nastavit – také je možnost nastavit odeslání upozornění o blokaci IP adres mailem.

Poslední jmenovanou funkci jsem si nastavil a co mě velmi překvapilo, tak cca 20 minut po uložení mi přišlo mailem upozornění o první blokaci IP adresy (ta má TLD .ge (což patří Gruzii)). Blokování IP tedy budu sledovat a v případě většího množství „útoků“ pravidla zpřísním.

Další vylepšení jsou v oblasti MediaServer, PhotoStation, podpora iPhone a dalších Apple služeb a zařízení (neznám, nepoužívám – s Apple nekamarádím). Co mě ještě láká, je podpora protokolu SNMP, pomocí kterého můžu svůj server monitorovat. V této oblasti se zatím moc nevyznám a tak ji plánuji prozkoumat, popř. využívat. Pokud to bude stát za to, napíši sem o tom článek pro ostatní.

Pokud NAS box Synology DS207+ vlastníte, určitě si přečtěte celý changelog – update firmware určitě doporučuji. Pokud box nevlastníte, zkuste najít příčinu problému a vyřešit ji 😉 tento NAS box (resp. nyní už existuje nástupce Synology DS209) doporučuji každému, kdo něco podobného shání!

Pozdrav ze Šumavy

První týden v srpnu jsem se podíval poprvé na Šumavu a jak jinak než s kompletní fotovýbavou. Jak už jsem se zmínil v článku Pokusy v Zoo, kde jsem publikoval svoje první fotografie, pochlubím se s nějakými fotografiemi i dnes.

Většina fotografií co jsem tam nafotil je samozřejmě krajina. Focení krajin však není tak úplně moje oblíbené téma (nic moc o tom nevím a nějak mě to netáhne), takže mě za ně asi opravdoví krajináři moc nepochválí. Já mám raději makrofotografii a focení zvířat ať už jakýchkoli.

Teď tedy slíbené fotografie:

První fotografie Kachny divoké vznikla na Chalupské slati v Borové Ladě, když jsme se přiblížili ke břehu a kachny hned tušily něco na zub. Všechny kachny z jezera připlavaly k nám a čekaly jestli se nenajde nějaká dobrota. Tato připlavala v podstatě z druhého konce „jezírka“ a dělala u toho pěknou stopu v jinak klidné vodě. Mě tato fotografie přišla nejlepší na široko 🙂

Na druhé a čtvrté fotografii je vidět ona krásná Chalupská slať. Jde o místo, které se mě líbilo na celé Šumavě asi nejvíc. Pokud pojedete na Šumavu, určitě se tam zastavte!

Třetí fotografie je opět Kachna divoká (jiná zvířata jsem tam nepotkal) a ta byla focena na témže místě. Je to jedna z těch co pochopila, že z nás nic dobrého nevypadne a podívala se raději po něčem na dně rašeliniště 🙂

Pátá fotografie je focena (se stativem) z terasy našeho pokoje. V popředí byly chaty a další rušivé elementy, tak jsem si to musel dost přiblížit.

Na šesté a sedmé fotografii je řeka Modrava. Okolí Modravy je také krásné a klidné (pomineme-li turisty) prostředí. Modrava se mi líbila víc než Vydra, přestože mám pocit, že většina turistů má raději Vydru.

Na osmé fotografii je rozbouřená, již zmíněná řeka Vydra. Na té je zajímavá hlavně její tmavě hnědá barva. V jejím okolí jsem se snažil fotit nějaké makrofotografie (mimochodem – nedařilo se) a jednu z nich vám ukážu v plánovaném článku Pokusy s makrem.

Na devátém a desátém snímku jsme opět nedaleko chaty (u Zdíkova) na kopci. Za tím velkým stromem jsem nafotil další haldu makrofotografií a tři z nich uvidíte opět v článku Pokusy s makrem.

Na jedenácté fotce máme zase Kachnu divokou (jak různorodé fotografie, že?), ale tentokrát na Černém jezeře.

Poslední fotografie je z podnapilé perspektivy a opět u Černého jezera.

Krom zmíněných míst jsem se byl podívat na Čertově jezeře, Tříjezerní slati a na jezeře Laka.

Všude bylo pěkně, ale mě se nejvíce líbila Chalupská slať a okolí Modravy. Návštěvu Šumavy rozhodně doporučuji všem.

Opět budu rád za každou konstruktivní kritiku v komentářích.

Pokusy v Zoo

Koncem července jsem byl v brněnské Zoo, abych si vyzkoušel svou novou foto-techniku a boty které jsem si koupil kvůli blížící se dovolené na Šumavě. Za úkol jsem měl otestovat:

  • Fotobatoh Kata D-3N1-30
  • Stativ Velbon DX – 888 Digital
  • Stativ Gorillapod SLR-Zoom
  • Dálkové ovládání Nikon ML-L3
  • popř. makropředsádku Hoya Close-Up +4 HMC
  • a turistické botičky

V Zoo jsem byl cca 6 hodin a krom makropředsádky jsem vyzkoušel všechno. Se vším jsem byl spokojen, akorát ke Gorillapodu nemám stativovou hlavu, takže se s DSLR po upevnění nohou stativu nedá hnout, což je v Zoo trošku problém. Z toho plyne ponaučení: dokup si stativovou hlavu nebo s tím foť statické scény.

V Zoo jsem se nesnažil fotit zvířata v klecích atp. protože by na fotkách bylo patrné, že jde o Zoo a to by nepůsobilo dobře. Fotil jsem tedy pouze v případě, že mezi zvířetem a mnou nebyla viditelná překážka. Odnesl jsem si relativně dost fotek, ale podařených bylo málo. O pár vybraných se teď podělím, ale při prohlížení mějte na paměti, že jsem začátečník a toto je moje první zveřejnění fotografií:

Hned první fotografie s Ledním medvědem do galerie vlastně moc nepatří. Tu jsem fotil loni (2008) v rakouské Zoo kompaktem Fujifilm Finepix F30 (DSLR jsem ještě neměl). Ale je ze Zoo, tak jsem se rozhodl přidat ji sem. Zde mě překvapilo jak je fotka ostrá, přestože je focená z ruky šestimegovým kompaktem na plný optický zoom. To se mi moc často nepovedlo.

Druhá fotka Kajmánka trpasličího je další důvod, proč jsem do Zoo chtěl. Je to tak trošku odpověď na fotografii gaviála, kterou mi nedávno poslal kamarád. Jeho fotografii zveřejnit nemůžu, protože nemám příslušná práva a protože už ji nemám. Měl jsem velké štěstí na pozici kajmánků. Hned po příchodu do pavilonu plazů jsem je našel v této pozici a za celou dobu pobytu se ani nehnuli. Je to jediná fotografie z této galerie u které jsem použil stativ, protože naopak světelné podmínky byly mizerné. Pavilon je prakticky bez oken, pouze umělé osvětlení + focení přes sklo.

Na dalších třech fotografiích je Psoun prériový což jsem zjistil až doma, protože u výběhu jsem nenašel popisek a mazlíka jsem nepoznal. Zde bylo naopak světlo ideální (foceno venku) a nemusel jsem fotit přes sklo protože bylo nízké. Z těchto důvodů jsem měl dost krátké časy na to, abych to udržel z ruky. Zvířátko je dost fotogenické, takže jsem udělal dost fotek.

Poslední šestá fotka Surikaty je bohužel jedna z mála povedených. Podmínky byly sice podobné jako u Psouna prériového (foceno venku), ale přes sklo to nebylo ono a nad sklo jsem se sice dostat mohl, ale v takové pozici, ve které člověk dlouho nevydrží – sklo bylo dost vysoké. Tato fotka je focena právě nad tím sklem. Byl bych s ní docela spokojený, ale problém je v kompozici. Surikata kouká ven ze snímku což není moc dobré. Vlevo od ní ale byly rušivé elementy, tak jsem je raději ořízl. Teď jsem si všiml, že fotka je trošku podobná té co mají na webu Brněnské Zoo 🙂

Budu rád za každou konstruktivní kritiku v komentářích. Brzy se pochlubím dalšími fotografiemi a to Pozdravem ze Šumavy a Pokusy s makrem.